Co mi vzalo a dalo provázení?

Jelikož momentálně nevím, jak a jestli budu příští rok opět provádět, tak po třech letech provázení se momentálně pokusím zamyslet nad tím, co mi to vzalo a dalo.

Vzalo:

  1. Prázdniny– Teda jejich kousek, kdy jsem provázela třeba měsíc v kuse, někdy oba dva měsíce.
  2. Možnost poznat něco nového– Tři léta, tři objekty, už jsem „zaběhnutá“ a důvod, že se ohlížím po něčem novém je výzva a snaha „nezakrnět“.
  3. Neobjektivní pohled na další prohlídky– Když jsem někde na prohlídce, tak srovnávám průvodce se svými známými průvodci, nebo se sebou.
  4. Možnost klidu– Minulý rok jsem zažila v práci pár fakt pekelných stresů.

Ideály– Provázení v očích lidí je práce snů, ale díky práci jsem přišla o ideály, hlavně o lidech, ale taky o práci. Průvodce totiž často „jen“ neprovází, ale třeba uklízí celý objekt, kontroluje vstupenky a kárá návštěvníky čekající na prohlídku.

Dalo:

  1. Nové kamarády a známé– V tom množství průvodců se vždycky najde aspoň jeden člověk, se kterým si sednu a čas spolu trávíme i po práci. Průvodce už znám po velké části ČR.
  2. Schopnost mluvit, rychle reagovat a jednat s lidmi- V tom mi provázení pomohlo, kolikrát jsem musela řešit krizovku, jako dítě, které potřebuje čurat, zvracejícího jedince nebo kolabující těhotnou. Jednání s lidmi je pak docela vysilující.
  3. Možnost zažít objekt jinak, než jako běžný návštěvník– Není nic hezčího, než když si objekt procházíte v klidu sami.
  4. Spoustu nových vybádaných informací=> větší znalost objektu- Většinou jsem si všechny doplňující informace našla sama a pak je vždycky rozesílám zbytku průvodců.
  5. Možnost zjistit, jak to chodí v práci– Protože každý bude někdy pracovat.
  6. Setkání se zajímavými lidmi– Jako třeba kasteláni z jiných hradů a zámků, novináři, filmaři, nebo jen „obyčejní“ turisti na čundru.

Shrnula bych to asi takto: Provázení určitě nelituju, i když jsem vždycky na konci sezóna vyplivnutá. Ne nadarmo se říká, že práce s lidmi je nejsložitější. Fakt nevím, jestli se k provázení vrátím, momentálně netuším, ale průvodcovství se nechystám hned opustit, ale o tom až jindy.

Situace v Barceloně a Cambrils, bojím se cestovat?

17.8. médii proletěla zpráva, že došlo k dalším teroristickým útokům pod záštitou (pravděpodobně) Islámského státu. Kolikátý útok už to tento rok je? Výsledkem atentátu je dnes (18.8.) 13 mrtvých a 100 zraněných, nevinných lidí. Je to hrozné, co se děje ve světě.

A to mě přivádí k otázce, bojím se já sama cestovat? Jak víte, příští týden odjíždím na dovolenou, do Amstru a Londýna, dvou řekněme že momentálně ne moc bezpečných měst. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem úplně v klidu. To nejsem, ale člověk musí brát věci tak, jak jsou. Jaká je větší pravděpodobnost? Že mě srazí auto, nebo se stanu svědkem teroristického útoku? Příští rok jdu na koncert Eda Sheerana, a tam by se taky teoreticky mohlo něco stát, ale přece nebudu kvůli tomu sedět doma na zadku. Nejsem úplně v klidu, ale všechny tyto tři události absolvuju a budu zkrátka doufat, že se v pořádku vrátím domů. Nesmíme se podvolit strachu. Udivuje mě, kolik lidí ruší zájezdy hned, když k podobné události dojde. Je to pochopitelné, ale méně pravděpodobné, že se stanou dvakrát útoky na jednom místě (i to se bohužel stalo). Udivuje mě, kolik lidí se vlastně bojí vycestovat kamkoli za hranice a tak jezdí na dovolenou jen na Slovensko nebo tady po Čechách. Přitom, cokoli se může stát kdekoli. Pokud se to má stát, tak se to zkrátka stane.

Když docházelo minulý rok v prosinci k těm útokům s auty (mimochodem případ i teď v Barceloně), v Česku po všech větších městech začali stavět zátarasy na náměstích rychlostí blesku. Jen, co přešla hlavní „poútoková vlna“, tak zátarasy zmizely. A to je špatně. Přijde mi, jako by svět nebyl připravený. Jasně, je těžké uhlídat každého jednoho jedince, přesto si myslím, že by to chtělo lepší obranu. Chtělo by to, aby svět spojil síly a vymyslel, jak s teroristy bojovat.

Od počátku života na Zemi se dějí špatné věci, tak to je. Terorismus tu byl i dříve, ale ne v takové míře, nebo se o tom tolik aspoň nemluvilo. Každý den se někde na světě válčí a umírají lidé.  A kolikrát to ani nevíme, protože víme jen to, co se k nám dostane skrz média. Tím situaci s terorismem nijak nezlehčuju, jen chci upozornit na neobjektivnost médií. Ano, snaží se varovat, ale není toto varování a především panika podnětem k dalším útokům? Je to opravdu složitá situace a já se nedivím, že lidi občas přemýšlí, jestli do takového světa přivést děti.

Člověk by si proto měl užívat každý den, nikdy nevíme, co přijde.

 

Velká změna na blogu!

Tak jo, není to super pozitivní zpráva, ale hned z několika aspektů a vzhledem ke šíření mého blogu rychlostí blesku mezi lidi (i mezi ty, u kterých bych byla radši, kdyby si nic nečetli), jsem byla donucena UZAMKNOUT PŘÍSPĚVKY „V ZAJETÍ“. Odteď budou chráněny heslem, které pošlu jen po zažádání si. Je mi to vážně líto, spousta z vás mě četlo kvůli mojí otevřenosti, ale doba je taková, jaká je, a mně osobně nevadí být upřímná, taková prostě jsem a nestydím se za sebe, ale zkrátka nechci, aby si tyto citlivé informace k mojí osobě četl kdokoli, nebo nechci, aby mě to ovlivnilo nějak v dalším životě.

Takže se na mě nezlobte, respektujte moje rozhodnutí a jestli o „V zajetí“ nechcete přijít, tak mi napište na mail/Instáč/Facebook, však vy si poradíte :).

Vidoteja aneb Video o knížkách, nákupu, plánech a kamarádech

Ahoj,

dneska jsem natočila video, chtěla jsem si to zkusit, protože nejsem youtuberka, videa ode mě moc nečekejte, jen se mi nechtělo na ty knížky psát recenze, tak jsem to chtěla zvládnout všechno při jednom. Kvalita videa nic moc, ale jela jsem bez střihu, pardón za mlaskání (polepším se) a pohledy do blba. P.S. Jsem po operaci oka (ty jsem za život měla celkem dvě). Určitě můžete napsat komentář, ale protože si chci udržet čistý virtuální prostor, můžete komentovat jen na blogu, nevím, jestli někdy povolím palce na YT nebo komenty, ale asi ne, jelikož nestojím o to, aby si na mě anonymové hypovali svoje ego :). Takže určitě, konstruktivní komentáře přijímám, ale nekonstruktivní kritiku, kterou člověk napíše jen kvůli tomu, aby si „zahejtil“ ne, na to myslete, než začnete psát komentář. Ušetříte si tím energii a mě mazání.

 

TOP blogy, které stojí za to číst

  1. http://www.poslednipanna.cz
  2. www.ruzovovlasej.cz
  3. http://www.hanka.mablog.eu/
  4. http://prolhanamrcha.blogspot.cz
  5. https://kajajaja.blogspot.cz/
  6. http://klerwonder.cz/
  7. http://vkresle.blog.cz/
  8. http://days-of-daysy.blogspot.cz/
  9. http://hogreta.blog.cz/
  10. http://zrzi.cz/
  11. http://bipolarnidenik.blogspot.cz/

Schválně jsem vybrala různé žánry, aby byl výběr pestrý. Tyhle blogy pravidelně navštěvuju (až na blog Hanky, na ten jsem přišla díky tomu, že mi tu nechala komentář, takže když píšu, že máte napsat komentář, tak ho fakt napište, pokud chcete, ať se mrknu na váš blog), a je to kvalitní čtivo. V dnešním světě, kdy počet blogerů rapidně stoupá je blogovací síla ve skupině, proto doporučuju další blogery 🙂

 

 

Podpořila jsem Youtuberku

Tak jo, stalo se něco nečekaného. Já, zarytý odpůrce Youtube ,,fame“ jsem podpořila koupí autorského plakátu Ester Starling.

Proč jsem to udělala?

K radosti mojí a neradosti přítele chci tímto plakátem ozdobit naši domovinu, protože se mi hrozně líbí Esteřiny výtvory. Navíc, Ester mi prostřednictvím svého kanálu doporučila pár moc fajn knih, mezi které patří skvosty typu Kraď jako umělec a její videa o seberozvoji mají smysl, vlastně celá její tvorba na YT není hloupoučká, a to uznávám.

Takže, už se těším, až seženu rámeček a plakát mi tu bude viset!

A proč zrovna tento? Protože přináší důležité poselství :), které je pravdivé.

Pokud si navíc koupíte Esteřin plakát nebo obraz v tuhle chvíli, přibalí vám i dáreček, navíc plakáty jsou v slevě :)! (To je důvod, proč jsem si ho koupila, bohužel za původní cenu bych to udělala asi taky, ale takto moje peněženka tolik nepláče).

Tu najdeš plakáty

Poslední prohlídka

15.8. jsem měla možná poslední prohlídku v životě. Bylo to zvláštní. Přestože letos mi muflonů přišlo enormně moc, tak mi bylo líto, že už končím. Ale vím, že je to dobře, jsem psychicky i fyzicky unavená.

Poslední dny jsem měla prohlídek 5. První 32 muflonů, na které jsem měla sto chutí zařvat sakra, proč mi tu lezete, když vás to nezajímá! A jednoho páru jsem se zeptala, proč chodí na zámek, odpoveď, že v rámci dovolené.

Poslední den mám spojený taky s hafíkem Maxem, kterého jsme s kamarádkou Laduškou (na fotce) viděly úplně vyplivnutého. Jak jsme mu donesly vodu, Maxík pookřál a pak byl na chvíli  součástí průvodců, to když jeho páničci šli na výstavu.

Pak už přišlo loučení a úprk na vlak. Všichni říkají, že se k provázení vrátím, ale já nevím. Víc než k návštěvníkům mám vztah k hradu/zámku a ke svým kolegům. Možná zkusím něco jiného, těžko říct.

Teď mi začínají prázdniny, za týden jedeme do Amstru a mezitím se musím učit na zkoušku.

Já a princezna Lada, taky průvodce.

 

Proč mufloni chodí na zámek

Kdo čte moje průvodcovské články, tak ví, že muflon v našem slangu znamená návštěvník. U mě to ale není žádný usměvavý jedinec, který dává pozor, ale směs toho nejhoršího člověka, co si na prohlídce můžeme představit. A já se ptám, proč mufloni chodí na zámek?

Někteří z nich jsou na dovolené a hledají chvíle, kde si dovolenou ukrátit a tak je nenapadne nic „lepšího“ než lézt na zámek, přestože je prohlídka samotná vůbec nezajímá a probíhá to asi tak, že za 160 Kč požadují neomezený čas na focení si každé kraviny, volný vstup po okruhu bez průvodce, možnost na všechno si sáhnout a obfotit s bleskem a možnost skákat do řeči průvodci, který se je chudák snaží zaujmout.

Pak jsou tu ještě horší mufloni, takoví, kteří si neumí uklidnit svoje mufloňata, čučí na průvodce jak bacil do lékarny, zívají, čučí do blba, projíždí Facebook, a jak mají dotaz, nebohého průvodce, který se těšil, že aspoň někoho jeho výklad zajímá, setřou tak, že ho nenechají absolutně domluvit. Proč mají mufloni v plánu zámky? Proč těch 160, Kč nevěnují třeba do vstupenky do Zoo nebo aquaparku? Udelali by líp.

Takto se člověk může snažit jak chce a jedině zvuk šourajících papučí dokazuje přítomnost života na prohlídce. Když nepomůže ani zmínit pohádky a filmy, co se na zámku točily, případně pověsti, je jasné, že se jedná o muflony. V takovém případě bych se klaněla k postavě kastelána Josefa z Poslední aristokratky, a zavřela celý zámek a ještě ho zabarikádovala. Tak a máte to!

Zajímalo by mě, jestli by přišlo vymizení muflonů, kdyby se zvýšilo vstupné. Myslím, že možná i jo, bohužel v praxi se to nestane. A tak dále nás budou muflonci obohacovat svou přítomností.