Děsivá středověká událost- Mor v Evropě 1347-1351

Když Evropu v roce 1347 zasáhl mor, nikdo netušil, jak hrozné to bude. V důsledku morové epidemie zemřelo ze 75 miliónů obyvatel až jedna třetina Evropanů. Pojďme se spolu vydat do děsivé středověké Evropy, kdy rodiny utíkaly od nemocných a zoufalí lékaři nevěděli, co dělat…

( Chtěla jsem natočit video, ale nemám v současné době tolik času a navíc mám špatný zvuk, takže článek bude lepší.)

Jako první se mrkneme na to, jak se mor rozlišoval. Máme tu dýmějový a plicní mor. Dýmějový mor přenášely blechy, které se infikovaly nakaženými hlodavci, tento typ moru se projevil dýměji (boulemi) v oblasti mízních uzlin. Mezi další příznaky patřily horečka nebo hnisající ložiska, inkubační doba tohoto typu nemoci byla 2-6 dní, nemocný často umíral do dní pěti. Plicní mor se oproti tomu přenášel kapénkovou infekcí, z člověka na člověka, mezi příznaky patřilo vykašlávaní krve nebo dušnost a ta často vedla k udušení, inkubační doba byla 1-2 dny, smrt obvykle nastala do 3 dnů.

Za zdroj morové nákazy bylo považováno vlhké podnebí, dusno nebo dech nakažených (proto lékaři nakaženým měřili puls s odvrácenou tváří) a docházelo rychle k masovému šíření moru po Evropě, taky díky námořním cestám a obchodům. První morem nakažené město v Evropě byl Kraft na Krymu, který obléhali Tataři, ti onemocněli morem a mrtvoly nemocných pak uvazovali k prakům, které vystřelovali právě do Kraftu. Nedostatečná hygiena taktéž moru prospívala, stejně jako výkaly na ulicích.

Neexistoval žádný účinný lék, jen návody jak s nemocí bojovat, mezi které patřilo pouštění žilou, čištění vzduchu v ložnicích nemocných (čistilo se kouřem z hořícího dřeva), obličej a ruce se dezinfikovaly octovou vodou, nemocní se ukládali vysoko (teplý vzduch stoupá vzhůru, dělalo se to proto, aby nezamořili vrstvu vzduchu ostatním), vyhýbání fyzické námaze (i sexu) a na nos se dávaly smrduté látky se směsí substancí, opiátů, extraktu ze zmijí a želvího prášku. Spousta lidí volila útěk jako ten nejlepší prostředek k boji s nemocí (utíkaly i rodiny, které nemocné morem zamykaly v domě a nechaly napospas osudu, nebo lékaři, kterým to bylo vyčítáno). Doporučovalo se pít pivo a víno a lidi měli být veselí s chutí do života, protože se říkalo,že ten, kdo je smutný a vystrašený určitě onemocní.

Mor středověcí obyvatelé považovali za pomstu od Boha, který je takto trestá za hříchy, které způsobili. Lidi se báli udržovat společenské kontakty, kněží nechtěli chodit za nemocnými, chyběly jámy k pohřbívání (a tak se pohřbívalo i pod podloubími a na ulicích), faráři nechtěli udělovat poslední pomazání a  spousta lékařů nechtěla léčit a k nemocným přicházeli za veliké poplatky. Nejchudší obyvatelé měst mrtvé vystrčili ze dveří, aby je pohřbily charitativní zařízení. Mrtví se pohřbívali třeba i házením do řeky.

Lékaři nemocným nedokázali účinně pomoci a přistupovali k nim ve speciálním oděvu, který byl kožený a doplňovala ho maska se zobákem, v něm byly uloženy houby v octu ( čistily vdechovaný vzduch), a oči si chránili skleněnými brýlemi.

V morovém období probíhal i hladomor, třeba v Anglii, kde jedli i psy a kočky.

Ještě pár rychlých informací:

Za patrona proti moru považován Sv. Šebestián.

O moru se dočtete v Dekameronu (jo, to je ta dost tlustá knížka k maturitě).

Mor v Evropě probíhal od 1347 do 1351.

Latinsky se řekne pestis.

Tato morová epidemie nebyla jediná.

Přenašeči moru hlodavci, blechy, krysy. Blechy člověka napadaly z oblečení, hadrů…

Přenos moru: Bleším kousnutím, škrábáním, kožními lézemi, nosohltanem, kůží..

Čerpala jsem z knihy Černá smrt v Evropě, Klaus Bergdolt, Vyšehrad 2002. a taky z wikipedie .

Co na závěr? Myslím, že i vy doufáte, že mor už nikdy v takové míře svět nepostihne.

P. S. Omlouvám se za pozdní zveřejnění historického příspěvku a taky za jiné téma, než bylo původně plánováno (ty naplánované přijdou taky).

Informace o této blogové rubrice najdeš tady.

 

 

One Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *