Divadlo

Strašně ráda chodím do divadla. Baví mě to mnohem víc, než třeba sledování televize. Když jsem ještě bydlela ve Slezsku, jezdila jsem do divadla v Ostravě a v Těšíně. Co jsem v Brně, tak divadlo proběhlo dvakrát. Poprvé jsme byli na Saturninovi, to se mi docela líbilo.

Včerejší představení se jmenovalo Bůh masakru. Nevěděla jsem nic o autorce, ani o příběhu. Nicméně, samotná návštěva Mahenova divadla mě vždycky těší, protože už samotný interiér je krásný. Včerejší představení se mi líbilo hodně, navíc díky včasné koupi jsme měli perfektní místa blízko jeviště, a několikrát jsem se upřímně zasmála.

Divadla v Brně na mě působí jinak, než ty, která znám. Přijde mi, že je tu spousta prostoru pro kreativní autorskou tvorbu, takže prostor dostanou i zcela neznáme a nové hry. Jen by bylo fajn, kdyby lístky nemizely jako na běžícím páse.

Nejlepší představení, které jsem doteď viděla byla asi Báthoryčka v Těšíně. S tímto divadlem mám spojenou i historku, kdy si kamarádka špatně vypla mp3 a zrovna když bylo nejvíc ticho, začala hrát. Všichni se otáčeli, kdo že je ten nevychovanec (včetně kamarádky), až jí došlo, že je to ona. Protože mi přišla reklamace, že to nebylo na Báthoryčce, ale na jiném představení, tak aktualizuju. Nicméně, udivuje mě, kolik lidí není schopných si vypnout na představení telefon.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *