Džungle zvaná kolej

Na koleji jsem vydržela celkem 2,5 měsíce. Protože do posledního dne prázdnin nebylo jisté, jestli budu studovat v Brně, nebo ne, nebyl čas řešit jiný druh ubytování. I když, snažila jsem se hledat místo v bytě.K mojí smůle, vždycky, když mi slíbili prohlídku, tak než jsem došla, oznámili mi, že místo je už fuč. Tak jsem zavděk vzala kolej, lepší, než bydlet pod mostem, že jo.

Na kolej jsem se nastěhovala v září. Přítel na ní bydlel taky, ale v jiném bloku, vzdáleném ode mě asi 5 minut.

Hned po příchodu na pokoj mě uvítala obrovská vylitá louže kofoly na podlaze u stolu mojí budoucí spolubydlící. Bylo mi to divné, ale tak ok. Svoji spolubydlu jsem poznala asi až třetí den bydlení na koleji. Druhý den jsem spala u kamarádky, a když jsem došla na pokoj, spolubydla spala (v poledne). Třetí den mi napsala, ať s ní jdu večer popít do města. Doteď jsem ji viděla jen spící, takže se mi za ní fakt nechtělo a nešla jsem. Když jsme se konečně seznámily, působila na mě docela v pohodě (až na jiný režim spánku, a vylitou kofolu). Pravá „sranda“ začala až později.

Spolubydla chodila do práce, takže jsme se často míjely, nebo chodila nad ránem, lehla si v botech a oblečení do nepovlečené postele, a zalomila to. Moc jsme si spolu neměly co říct, ale říkala jsem si, že může být hůř, a taky, že jo.

Čím víc jsem ji poznávala, došlo mi, že se skoro nemyje, živí jí kolejní maty plné perníků a tyčinek, a nemá na koleji ani blbý hrnek, nebo talíř.Tohle všechno bych taky překousla. Co mě ale pěkně začínalo štvát bylo, jak háže oblečení a prázdné papírky na zem. Domluvy nezabraly.

Po prvním měsíci jsem věděla, že nejpozději na konci semestru měním pokoj. Jenže: Spolubydla se dala dohromady s klukama z vedlejšího pokoje. Typičtí frajírci, které živili rodiče. Protože často nebývala na pokoji, kluci se k nám dobývali ve snaze, že spolubydla je uvnitř a pustí je dál. Někdy na konci druhého měsíce začali kluci pořádat každonoční party obsahující řev, disco, elekto nebo drumy i ve tři ráno, třískání dveří a dobývání se ke mně na pokoj. Fakt jsem se bála, protože být sama v pokoji jen kousek od dvou ožralých týpků dobývajících se do pokoje, to nechceš.

Jednou, když jsem odjela domů mi spolubydla sežrala veškeré jídlo z lednice a půjčila si moje nádobí. Když jsem se ptala, co to má sakra znamenat, tak jen odpověděla, že až si budu vydělávat sama, pochopím. Žádná omluva, nic.

Jakmile jsem mohla, přespávala jsem u přítele. Poslední dny na koleji mi už brutálně hrály nervy, protože člověk neměl absolutní klid na učení přes den (kvůli hudbě od kluků a jejich řevu), a přes noc jsem nemohla spát ze strachu a taky díky party.

Kromě toho se velká část osazenstva kolejí chovala jak zvířata. Kradli dopravní značky, nádobí v kuchyni, házeli lednice na strom, pouštěli petardy, vuvuzelovali, nebo točili porno (přímo na koleji). Když si někdo stěžoval, hned byl označený za exota a dostal doporučení odstěhovat se z kolejí. Jako by koleje znamenaly automaticky, že se člověk musí chovat jako debil. Kolikrát jsem taky přišla nad ránem, ale nikdy jsem nedělala bordel přes celé patro. O hygieně a posraných společných záchodech ani nemluvím. Stejně tak o bezdomovcích, kteří číhali před budovou, až kolejbáby nebudou ve střehu, a pak se snažili proniknout dovnitř.

Jakmile se naskytla možnost, pakovala jsem se pryč. Takže, koleje jsou určitě zajímavá zkušenost, může na nich být i fajn, ale člověk se buďto musí obrnit trpělivostí,  s některými věcmi se smířit, nebo odejít.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *