Girlpower aneb Potřebuju k životu chlapa?

Feministky by ze mě měly radost. Rozhodně nepatřím k ženám, které bez svého milého neudělají ani krok. Jsem schopná sama vyřídit spoustu věcí, mezi které patří třeba nákup (no a co, že se pak vyloženě ploužím s 5 kg taškou, jsem příliš hrdá na to, počkat s nákupem na přítele). A jsem zvyklá spoléhat hodně sama na sebe a nečekat, jestli mi příslušník opačného pohlaví náhodou podrží dveře, nebo mi je přibouchne před ksichtem, stejně tak nepotřebuju, aby mi muž pomáhal do kabátu, zastávám GIRLPOWER.

Když už to udělá, je to samozřejmě milé a hezké a mě jako ženu to potěší, ale jak jsem zmínila, nepotřebuju to. Můj přítel je ale z domu vychovaný jako pravý gentleman, takže zásadně chce, abychom na velké nákupy chodili spolu (abych pak nechodila s rukama vytahanýma jak orangutan), pomáhá mi se vším, co se domácnosti týče, přidrží mi vždycky dveře a ani jednou se nestalo, že by mi nepomohl do kabátu. Jen ty kytky pořád nějak moc nenosí. Občas mi tak moje girlpower nevyjde a já jsem šťastná, že nebydlím s třiceti kočkami, protože jak by mi kočka třeba zapnula šaty na zip?

Když zastáváte girlpower, na mysl občas vyplave otázka, jestli vlastně vůbec potřebujete chlapa, nebo si jako Bridget Jonesová odžijete skoro celé těhotenství sama, či si řeknete, jestli nestačí žít s kočkami. Pak  ale nastanou následující situace:

  1. V obchodě zapomenete PIN a nemáte hotovost (tímto zdravím brněnský LIDL).
  2. Neumíte si nahodit vyhozené pojistky.
  3. Neumíte si nastavit router od Wifi (aktuální!).
  4. Začne protýkat záchod.
  5. Potřebujete naštípat dřevo.
  6. Ani zahrada se sama neposeká.
  7. V bytě se objeví plíseň.
  8. Vedle postele se objeví myš/pavouk.

A dá se vymyslet spousta jiných případů, kdy prostě toho chlapa jako něžná, slabá a roztomilá ženuška potřebujete (teď nemluvím o reprodukci). Takže, i když chlapi jsou prostě chlapi a nerozlišují od sebe kraťasy a 3/4 kalhoty (Ahoj, lásko!), nebo neví, jak vyprat prádlo, buďme rády, že je máme a važme si jejich gentlemanství (teď mluvím i sama k sobě), nikdy nevíme, kdy přesně nás vytáhnou z průseru.

P.S. Po třech dnech a několika hodinách vybalování KONEČNĚ bydlíme jako lidi. Dneska jsem odnesla všechny krabice, které jsme měli v bytě po stěhování do popelnice, všechno dovybalovala a teprve teď si začínám všímat, kolik najednou máme prostoru (původní byt byl něco okolo 28 m2, teď přes 50). Internet ještě nejede na 100%, ale jak jsem zmínila výše, neumím si to sama nastavit 🙁 a tak bezmocně čekám, až živitel rodiny dojde domů z práce, jsem přece něžná ženuška, která potřebuje záchranu od pravého muže.(S tím živitelem to není úplně pravda, já taky někdy pracuju).

P.S. Hlavně nikdy neukazujte, že něco co zásadně patří do mužské kompetence zvládnete sama, až na výměnu žárovky.

komentáře 3

  1. Ten článek se ti tak povedl, že ani nevíš jak! 😀 Upřímně, vždy se snažím v tomhle zaujmout nezaujatý postoj, protože tyhle témata se ve většině případů vyhrotí na dva tábory – žena v domácnosti u plotny vs feministky. Pokaždé říkám, že každý zvládne cokoliv, nad čím jen dokáže přemýšlet. ALE! Po minulé stavbě skříně, opravy jiné skříně a opravy tlakoměru (opravdu toho tolik nerozbíjím, ale věci se sejdou), jsem došla k názoru, že hrát si na to, že člověk zastane všechno, je opravdu někdy zbytečné plýtvání časem, který nemáme. Takže ano, rozumný, milý, pohledný, chytrý gentleman se opravdu hodí, ale prvně nesmí žena zanevřít na muže. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *