Já, domácí práce a dělba práce s přítelem

Když jsem ještě bydlela u mamky (pořád tam mám svůj pokoj a některé věci, ale chápete, jak to myslím), měla jsem za úkol některé domácí práce, jako třeba vykládání nádobí z myčky, mytí nádobí, úklid koupelen atd. Myslím, že každé dítě by mělo být vedeno k určitému úkolu, aby si zvyklo, že uklízet se musí. Nejsem zastáncem úklidu s odměnou, kdy dítě za úklid dostane třeba peníze, ale styl výchovy je každého věc, pokud z dítěte vyroste slušný člověk.

Když jsem začala bydlet s přítelem, některé domácí práce jako žehlení, praní a hlavně vaření byly pro mě „nové“ (tak často jsem se k nim nedostala), ze začátku to byl trochu boj, teď už to je docela v pohodě. Přítel mi hodně pomáhá (i když máme mini byt), dokáže uvařit, vyprat, vyžehlit, umýt nádobí a spoustu dalšího a strašně si ho za to vážím. Střídáme se ve vaření a úklid děláme napůl. Pokud začínáte společně bydlet, určitě doporučuju domluvit se na pravidlech ohledně úklidu. Není nic horšího, než když jeden maká, druhý nedělá nic a ještě má kecy. Tomu se obloukem vyhněte.

Považuju se za celkem pořádnou (až na stolní chaos), ale větší punťa je určitě přítel. Ještě když jsme spolu nebydleli tak měl u sebe v pokoji všechno dokonale srovnané, to já ani zdaleka ne.

Nejvíce ze všech domácích prací nesnáším žehlení, hlavně košil. Žehlení mi přijde všeobecně neoblíbené. Nejméně mi vadí úklid koupelen a skříní. Taky mytí nádobí zrovna nefandím. Z domu jsem zvyklá na myčku, tady ji nemáme. Taky ještě nemusím třídění věcí, i když se snažím, některých se prostě nedokážu vzdát, přestože mi leží ve skříni.

Abych to shrnula, můj postoj k domácím pracím je vesměs kladný. Pokud není den, kdy jsem líná jako prase, dokážu uklidit všechno tak, aby to bylo tip-ťop.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *