Jak jsem na hradě hledala zuby

Toto není clikcbait!

Stalo se to před několika lety na jednom známém hradě. Jelikož se jedná o téma intimní, nebudu uvádět kdy a kde se to stalo, na mých současných pracovištích ale ne.

Ten den byl náročný, protože celý den bylo děsné horko, návštěvníci se jen hrnuli a šichta nekončila ani se západem slunce, protože to byl jeden z těch dní, kdy je otevřeno mimořádně dlouho.

Noční prohlídky ubíhaly pomalu, ale bylo na nich něco kouzelného, protože hrad najednou vypadal jinak, tajemně a kouzelně.

Já to tady obkecávám, ale vy už jste nedočkaví na ten absurdní příběh, tak dobrá, pomalu se dostaneme k jádru pudla.

Když se blížila hodina duchů a my pomalu zavírali a loučili se s návštěvníky, tak přišel celý nešťastný starý pán, který se na hrad vrátil, s tím, že po cestě dolů ztratil zuby.

,,Prosím vás, já nemám žuby!”

,,Co nemáte?” nikdo z nás té absurditě nemohl uvěřit, zároveň jsme dusili smích (chudák pán, ale představte si tu situaci, stojíte uprostřed noci na hradě, přepracovaní a najednou se stane toto).

Abyste to pochopili, cesta z hradu byla dost přikrá a kamenitá, osvětlená jen pár lampičkami, které rozmístil kolega, takže se mohlo klidně stát, že si lidi polámou nohy, ruce nebo, že zahučí do propasti, jedna zubní protéza je proti tomu ještě docela v pohodě.

,,Stály 6000,” lamentoval pán nad svým neštěstím, zatím co jsem se s kolegyní vydala zuby hledat.

Byly jsme jak Indiana Jones, taktéž v nehostinných podmínkách, vybaveny jen chabými baterkami z mobilu. Prošly jsme cestu z hradu, zuby nikde.

Zklamané neúspěchem jsme se k pánovi vrátily, ono ztratit zuby není nic příjemného, to mi dáte zapravdu.

Jak to dopadlo?

Další z turistů zuby našel v trávě a pánovi je předal.

Nález zubů byl patřičně zapitý a pán se mohl pohodlně najíst, konec historky.

Tohle je asi to nejabsurdnější, co se mi stalo při práci.

You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *