Jak jsem se stala Ježíškovým vnoučetem

Není to tak dávno, kdy jsem se snažila všechny přesvědčit, aby se zapojili do projektu Ježíškova vnoučata. Sdílela jsem na Facebooku, Instagramu, blogu, psala jsem několika blogerům a youtuberům a snažila se, aby se o projektu dozvědělo co nejvíce lidí.

Musím konstatovat, že z youtuberů mi nikdo neodepsal, jmenovat nebudu, ale nikdo si nenašel dvě minuty času, aby info o projektu sdílel. Budu doufat, že je projekt jen nezaujal, ne, že byli líní to info postnout. Nebo je nezlákaka vidina nulového výdělku?

V dlouhém seznamu, kdy si senioři a invalidní důchodci přejí jak skromné dárky typu hrneček, tak dárky docela nereálné (setkání s Gottem, zájezd do cizí země..), jsem nakonec vybrala 10 ks prostírání a svetr. Budu se snažit k tomu ještě něco přibalit.

Po dvou dnech se mi ozvaly sociální pracovnice z Děčína a Písku, domluvily jsme se na podrobnostech a teď nezbývá, než věci koupit, zabalit a poslat. Protože jsem si vybrala domovy, které jsou daleko, asi nebudu mít čas tam sjet, a navíc, v současném psychickém rozpoložení si na to asi netroufám. Kdysi jsem do domova chodila jako dobrovolník a už tenkrát to bylo silné kafe.

Vím, že smysl projektu Ježíškova vnoučata je v tom, najít nové vnouče, ale obávám se, že většina lidí to bohužel udělá jako já a balíček „jen“ odešle. Podle mě není správné, do domova jednou přijet, právě ve vánočním čase a pak už člověka nikdy nevidět.

Myslím, že některé dary vnoučata odradí, ale berme to tak, že tito lidé většinou nikoho nemají a navíc v domovech žijí (někteří) v izolaci, tak si neuvědomí, kolik určitá věc může stát.

Za mě tento projekt chválím a líbí se mi, proto jsem se do něj zapojila. Pokud jsi i ty Ježíškovým vnoučatem, napiš ;)!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *