Jak jsme vybírali oblek

Za čtrnáct dní nás čeká svatba. Bohužel ne naše. A tak přišel těžký úkol, vybrat padnoucí oblek, ve kterém přítel zazáří.

Přítelova maminka nebrala jeho námitky v potaz (dobře ví, že sám by si oblek nekoupil) a spolu s ní jsme vyrazili za oblekem.

Cílem byl obchod s poněkud dražšími, ale kvalitnějšími obleky, ve kterém vám portýr otevře dveře, přidělí se prodavačka a neustále se někdo ptá, jestli něco nepotřebujete (,,vodu nebo něco ostřejšího?“). Po vyzkoušení prvního obleku bylo jasné, že to bude na dýl. Na stole měli sušenky všech velikostí a barev a dámy si udělaly pohodlí. Pán se mezitím potil v kabince.

Za hodinu a po vyzkoušení tří obleků se mimochodem dozvěděl, že má ,,fakt dlouhý ruce“, asymetrické rameno a „že mu oblek sedí na dupce“‚. Tady se mi zdálo, že jsem přeslechla. Portýr,luxusní zboží a dupka? Ale vážně to řekla!

Paní asistentka prodeje neustále přeměřovala každý cm obleku a já si ze zdejších cen málem sedla na dupku. Nicméně, po tom, co vše přeměřila a kvůli výši cen donutila přítele vybrat si ještě kravatu, košili a pásek s kapesníčkem, jelikož úpravy obleku by se jinak hradily zvlášť, bylo vybráno.

A že mu to slušelo! Budu si ho na té svatbě muset hlídat! Protože mu oblek tak padl, odpouštím paní asistentce, že skoro pořád mluvila jen k přítelově mamce a já jsem byla vzduch (podezřívám ji, že se v příteli našla zalíbení a hledala ženského spojence).

Po hodině vypustila přítele z obleku a ten si oddychl. Teď musím vymyslet, jak to udělat, abych taky zazářila. Škoda, že narozdíl od něj mám dupku velkou.

Barney byl hrdý!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *