Jak jsme vybírali oblek

Za čtrnáct dní nás čeká svatba. Bohužel ne naše. A tak přišel těžký úkol, vybrat padnoucí oblek, ve kterém přítel zazáří.

Přítelova maminka nebrala jeho námitky v potaz (dobře ví, že sám by si oblek nekoupil) a spolu s ní jsme vyrazili za oblekem.

Cílem byl obchod s poněkud dražšími, ale kvalitnějšími obleky, ve kterém vám portýr otevře dveře, přidělí se prodavačka a neustále se někdo ptá, jestli něco nepotřebujete (,,vodu nebo něco ostřejšího?“). Po vyzkoušení prvního obleku bylo jasné, že to bude na dýl. Na stole měli sušenky všech velikostí a barev a dámy si udělaly pohodlí. Pán se mezitím potil v kabince.

Za hodinu a po vyzkoušení tří obleků se mimochodem dozvěděl, že má ,,fakt dlouhý ruce“, asymetrické rameno a „že mu oblek sedí na dupce“‚. Tady se mi zdálo, že jsem přeslechla. Portýr,luxusní zboží a dupka? Ale vážně to řekla!

Paní asistentka prodeje neustále přeměřovala každý cm obleku a já si ze zdejších cen málem sedla na dupku. Nicméně, po tom, co vše přeměřila a kvůli výši cen donutila přítele vybrat si ještě kravatu, košili a pásek s kapesníčkem, jelikož úpravy obleku by se jinak hradily zvlášť, bylo vybráno.

A že mu to slušelo! Budu si ho na té svatbě muset hlídat! Protože mu oblek tak padl, odpouštím paní asistentce, že skoro pořád mluvila jen k přítelově mamce a já jsem byla vzduch (podezřívám ji, že se v příteli našla zalíbení a hledala ženského spojence).

Po hodině vypustila přítele z obleku a ten si oddychl. Teď musím vymyslet, jak to udělat, abych taky zazářila. Škoda, že narozdíl od něj mám dupku velkou.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.