Jaká by měla být dobrá prohlídka?

Pár měsíců zpátky jsem narazila na článek, ve kterém slečna popisovala dojmy z prohlídek zámků a hradů, zmiňovaný článek Tady

Článek mě donutil popřemýšlet z pohledu průvodce o tom, jaká by taková správná prohlídka měla být, aby se nejlépe zalíbila všem.

Před pár dny moje bývalá kolegyně, které si nesmírně vážím, protože mě vtáhla do průvodcovství a kompletně mě do něj zasvětila, okomentovala příspěvek na Facebooku, že kdyby ji průvodkyně nedokázala zaujmout, tak klidně stráví celou prohlídku na mobilu a bude se u toho tvářit otráveně, nebo něco v tom smyslu. Svoje tvrzení zakončila tím, že každý člověk jde zaujmout. Pokusím se oponovat, že nejde. Těžko zaujmete rodinku, která nemá o historii ani ten nejmenší zájem, a určitou památku si později odškrtnou ze svého prázdninového seznamu. Jediné, co si zapamatují je, co je to výsernice, pokud se o ní průvodce zmíní. Těžko zaujmete i malé děti, pokud se nejedná o dětskou prohlídku. Člověk se může rozkrájet, ze zoufalství zmínit i ty největší špeky nebo pověsti a výsledek bude stejný. Pokud návštěvníka historie nebaví, tak zkrátka neuděláte nic.

Jak by teda měla podle mě vypadat správná prohlídka? Zase, nepasuju se do role vševědoucího božstva, ale vycházím z praxe. Podle mě by se výklad neměl omezit na výčet předmětů v místnosti. Mě samotnou nezajímá z jakého dřeva je vyrobený stůl, nebo že koberec je modrý a vedle koberce stojí stůl s květinou. To všechno vidím. Jasně, člověk se musí držet textu, ale zkrátka myslím si, že nepopisovat každou blbost je cesta k úspěchu. Dále, snažím se mluvit o historických zajímavostech, vyčtených z knížek, ne z Wikipedie. Ke konkrétní osobě si vždycky najdu zajímavé informace, které nejsou v obecném podvědomí a během prohlídky je zprostředkuju návštěvníkům. Nevykládám kompletní dějiny českých zemí, zaměřuju se na historické události, nebo období okolo dějin hradu/zámku, spíše ale mluvím o lidech, obecné informace o historických obdobích jsou dohledatelné všude, to si každý může najít.

Pokud nezapomenu, hned v úvodu řeknu, že v případě dotazů se na mě návštěvníci můžou obrátit, většinou to udělají  je to dobře. Průvodce zamrzí, když se nikdo za celou hodinu nic nezeptá, někdy si přeje i otázky typu od čeho je ta díra. Takže, určitě se v pozici návštěvníka ptejte, ale pamatujte. Kdo chce seriózní odpověď, musí klást seriózní otázku.

Dalším pro mě důležitým bodem je co nejmenší míra mystifikace. Často mezi průvodci lítá několik verzí jedné „ověřené“ informace, proto je nejlepší, když si průvodce zkontroluje správnost. Ne všechny průvodce zajímá historie natolik, aby se dostali dále než k naučení samotného textu. Pak je zaskočí otázky typu co je to Stavovské povstání, a to je špatně. Kdo jde provádět, musí počítat s tím, že dějinná neznalost se nemusí vyplatit.

Kapitolou sama o sobě jsou pojmy jako „výsernice“ a „černá kuchyně“. Tyhle dva pojmy se vyskytují v 50% všech prohlídek. Někdo říká vůbec nezmiňovat, další je názoru toho, že určitě zmínit. Já říkám jak kdy. Někdy to řeknu, jindy ne, když si zapamatují aspoň výsernici (po vyslovení skoro vždycky následuje smích návštěvníků), tak si řeknu, že aspoň něco. Sporný bod jsou i pověsti. Skoro v žádném zadaném textu je nenajdete. Vedení objektu se snaží zůstat seriózní a nemají rádi, když návštěvníci chodí jen proto, že nám tu údajně podle Máni z Horní Dolní po nocích chodí bílá paní. K průvodci se skoro vždycky dostane nějaká ta strašidelná historka od ostatních pracovníků, se šířením mezi lidi opatrně. Někteří návštěvníci se pak celou prohlídku třepou na to, až uvidí zrcadlo, do kterého když se usmějete budete mít štěstí. Pověsti určitě prohlídku obzvláštní a dodají výkladu tajemný ráz, ale zkrátka opatrně.

Prohlídka by měla trvat stanovený čas. Pokud netrvá, buď průvodce nezaujal, tlačí ho další výprava, nebo výklad zkrátil. Dobrá prohlídka by měla čas dodržovat, pokud ne, následují stížnosti. Když průvodce ví, že o pár minut zkrátí, protože návštěvníci chodí rychle a on jim předal vše, co ví, měl by se ještě zeptat, jestli má někdo dotaz, já to tak dělám.

Průvodce by měl mluvit srozumitelně, výstižně, spisovně a neměl by provádět v teplákách, mini kraťasích a tričku s výstřihem až ke kolenům. Už jsem zažila i průvodkyni, která používala slova jako „odkamaď“. Jasně, člověk toho má někdy už plné brejle, ale pořád by měl myslet na to, že náš zákazník, náš pán. Návštěvníky naše osobní problémy nezajímají. Stejně tak nás nezajímá, že prodavačka dneska nemá svůj den. Průvodce by měl být schopný si lidi ukočírovat, ať už jde o cizince, kteří získali pocit, že hrad prochází sami a řvou na celé kolo, zlobivé děti, nebo puberťáky, kteří na všechno sahají. Při poslední prohlídce jsem zažila, že průvodkyni pobíhali návštěvníci absolutně všude, protože ji nikdo neposlouchal. Když je lidí hodně, kočíruje se to hůř, ale vždycky se snažte.

Vytvořit ideální prohlídku zkrátka není vůbec snadné. Každý si musí najít svůj způsob, kterého se následně držet.

 

komentáře 2

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *