Jesenické utrpení aneb Novověké procesy s čarodějnicemi

Už v pravěku lidé věřili na magické a tajemné síly a pomocí nich si vysvětlovali nejrůznější přírodní úkazy. Také starověk nezůstal pozadu a i tady hlavně v Řecku a Římě se často mluvilo o magii, o bytostech, které ji uctívají, magických rituálech… Jenže, ne každý byl magii nakloněn, a tak se brzy všichni, kdo magii praktikovali, nebo jí byli nakloněni,  stali terčem pronásledování a obviňování z čarodějnictví. Skutečný boom čarodějnictví přišel ve středověku,  přesněji od třináctého století. Pověry o čarodějnicích a čarodějnících se přenesly až do novověku a tady začíná dnešní článek…

Pronásledování údajných čarodějnic bylo fenoménem také novověku. Procesy se ve velké míře odehrávaly v německých zemích, Anglii, Španělsku nebo Francii. V českých zemích to s čarodějnickými procesy bylo lepší, než jinde ve světě, v takové míře se tu neuskutečnily, údajně první čarodějnický proces se odehrál roku 1540 v Náchodě, kdy byla jako čarodějnice upálena žena městského drápa, zvaná Biřička Markyta.

(Ještě taková vsuvka, když se řekne asi nejznámější odborná kniha o čarodějnictví, tak si asi vybavíte Kladivo na čarodějnice, tak tato kniha zapříčinila rozšíření pověry o čarodějnicích).

Co vlastně údajné čarodějnice měly dělat? Zapřít boha, odříci se Ježíše Krista, spolčit se s ďáblem a praktikovat s ním sex, škodit křesťanům, účastnit se sabatů, kde se scházely, a na které například lítaly v podobě nejrůznějších zvířat, být zodpovědné za záplavy, neúrodu, epidemie, trávit (ve smyslu jedem) své blízké, znesvěcovat křesťanství a hostie, a další takové věci.

Jak to konkrétně vypadalo na Jesenicku? 

Procesy byly řízeny podle hrdelního řádu Karla V. (najděte si na netu, ať článek nemá sto stran), probíhaly takto:

Výslech obviněného probíhal v mučírně za přítomnosti fojta, nejméně dvou radních (konšelů), krevního písaře, kata a jeho pomocníků. Přítomen byl i biskupský prokurátor. Obviněný stál ve znevýhodněné pozici, protože k doznání se používalo mučení, díky kterému se obviněný přiznal. Zatčení pak na Jesenicku probíhalo díky podezření ze spáchání hrdelního deliktu nebo po tom, co někdo nařknul obviněného z čarodějnictví. Bylo  prohledáno bydliště podezřelého, kvůli možnému ukrývání čarodějnických předmětů, mezi které patřily třeba masti, hostie, lektvary… Kat zatčenou osobu prohlídnul a zkoumal, jestli na sobě nemá znamení ďábla. Poté následovalo mučení a samotné doznání. Mučilo se například pomocí palečnice (první stupeň mučení)  nebo nasazením španělské boty (druhý stupeň mučení). Na  Jesenicku se praktikoval i princip spoluviny, kdy obviněný měl obvinit další jedince z účasti na čarodějnických rituálech. Po doznání následoval samotný rozsudek, což znamenala smrt upálením nebo stětím, když obviněný litoval svých činů, mohl být nejdříve stať a potom až upálený, jinak se upalovalo zaživa. Rozsudek potvrdil zemský hejtman. Popravy se konaly za městem na místě zvaném popraviště. Na Jesenicku například  na šibeničním vrchu Vidnavy.

*Ďábelské znamení se hledalo na nahém těle, když kat nalezl bradavici, mateřské znamínko nebo jizvu, probodl ho jehlou. Když se neobjevila krev, by to důkaz o čarodějnictví. Když neobjevil nic, bylo to proto, že ďábel všechna znamení smazal. Takto označené čarodějnice a čarodějníci byli údajně při příjmu do sekty, kdy je ďábel svým drápem označil.

*Palečnice rozmačkávaly palce, španělské boty roztříštily lýtka a holeně.

Jesenické procesy pak byly unikátní v tom, že mezi odsouzenými měly údajně být i děti, našla jsem, že nejmladšímu dítěti bylo osm měsíců. Nejvíce čarodějnic zemřelo na Jesenicku v letech 1651-1652, v tomto období jen v Jeseníku o život mělo přijít 127 lidí. Procesy se týkaly všech vrstev, hlavně díky principu spoluviny a k obvinění stačilo, abyste měli spory se sousedem.

Nejvíce poprav proběhlo v září 1651, tehdy bylo popraveno 31 žen a jeden muž. Vynálezem jesenických procesů je tzv. jesenická stolice, opatřená 150 dřevěnými hroty. Pomocí ní se vymáhalo doznání (jestli podobnou stolici chcete vidět, přijďte na náš valtický zámek na výstavu mučících nástrojů).

Ukážeme si konkrétní rozsudek:

„ Vyznání před trápením, při trápení a po trápení Uršuly, manželky Jana Schnurzela ze Širokého Brodu: Léta páně 1651, dne 30. Aprilis, jsouc podána k právu útrpnému dobrovolně ničehož více nevyznala, než se přikázáním božím prohřešila.

Jsouc pak pro své skutky nešlechetné právem útrpným tázána, přiznala se, že majíc manžela, svého, pekelnému Rolandovi se tělem i duší oddala a s ním mnohokrát nelidsky co činiti měla. Vícekrát popravcem tázána vyznala, že dobytku maso na pečínku vyřezala, item lidem na zdraví škodila. A když jest tato slova mluvila, mistr popravní k tomu se ohlásil, že táž Uršula jiné v čarování vyučila.

Inkvizita, téhož dne znovu útrpně tázána, tažena a pálena, jmenovitě Marynu Kaufmannovou a Kateřinu, manželku Krištofa Habera ze Širokého Brodu prozradila.

Po trápení, když některé osoby z prostředku práva k ní vyslány, k ničemuž víc, aby ji hned na smrt šlo, že neví se přiznati, nýbrž milosti sobě, aby při životě zůstati a pokání činiti mohla, pro Boha prosí.

Pro kteréžto zlé skutky na hranici vyzdvižena a spálena za živa 26. dne měsíce máje roku ut supra.“  čerpáno z: ZEMAN, VÍTĚZSLAV: Čarodějnické procesy na Jesenicku. In: KOLEKTIV AUTORŮ VLASTIVĚDNÝ-CH PRACOVNÍKŮ: Jesenicko. Z kraje pod Pradědem. Osvětový dům v Jeseníku, 1961, s. 84-87.

Díky vydání nového zákoníku , Marie Terezie roku 1768, byl učiněn čarodějnickým procesům na Moravě a ve Slezsku konec.

Odborná literatura, ze které jsem čerpala:

MRÁČEK, PAVEL K.: Upalování čarodějnic a inkvizice. Mýty a skutečnost. Olomouc, 2006

NEUBAUEROVÁ, MICHAELA,- POLÁCH, DRAHOMÍR:Zpráva o nevíře/ Raport o niewierze/ Die Nachricht vom Unglaube. Jeseníky- Sdružení cestovního ruchu, 2010.

RYBOVÁ, VERONIKA: Čarodějnické procesy v 17. století na Jesenicku. Stálá expozice Vlastivědného muzea Jesenicka.  Jeseník, 2011.

SPURNÝ, FRANTIŠEK: Severomoravské čarodějnické procesy. Vlastivědné zajímavosti 1, 1970.

SPURNÝ, FRANTIŠEK: Čarodějnické procesy 16. a 17. století a jejich právní aspekty. In: FRANCEK, JINDŘICH (Eds.): Hrdelní soudnictví českých zemí v 16. -.18. století. Sborník příspěvků  konference, konané v Pardubicích 21.-22.9. 1995.

ŠINDELÁŘ, BEDŘICH: Hon na čarodějnice. Západní a střední Evropa v 16. – 17. století. Nakladatelství Svoboda, Praha 1986.

KOČÍ, JOSEF: Čarodějnické procesy. Z dějin inkvizice a čarodějnických procesů v českých zemích v 16. -18. století. Horizont, nakladatelství Socialistické akademie ČSR, Praha 1973.

KOLEKTIV AUTORŮ VLASTIVĚDNÝCH PRACOVNÍKŮ: Jesenicko. Z kraje pod Pradědem. Osvětový dům v Jeseníku, 1961.

ZUBER, RUDOLF a kolektiv: Jesenicko v období feudalismu do roku 1848. Nakladatelství Profil, Ostrava, 1966.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *