Jsem dost nebo ne?

Dneska ráno jsem si přečetla důležitý a upřímný článek od mojí oblíbenkyně Báry, je o lidských pochybách. O tom, jak člověk pochybuje, jestli je dost. Dost hezký, dost zajímavý, dost schopný atd. Protože, jak moc dobře víte, miluju články  s poselstvím, budu myšlenku šířit dál.

Začnu tím, že před pár dny jsem si řekla, že mám fakt gigantický nos. Nikdy dřív jsem si toho nevšimla. Znejistilo mě to. Vlivem operace mám taky každé víčko jiné a obzvlášť na fotkách mě to upřímně štve. Moje postava je kapitolou sama o sobě. Můžu si ale za to sama, jelikož večer se s přítelem nacpáváme (jenže, na něm to vůbec nejde vidět, ani kdyby snědl tři hambáče a deset čokolád). A tak se hned nabízí otázka, jsem dost hezká?

Když vidím ty vystajlované dokonalé Insta holky, tak často pochybuju. Vůbec mi nedošlo, že existuje něco jako FaceApp, díky kterému vypadá každá jako miss. A proto třikrát hurá pro holky z 3v1, které na appku upozornily, už můžu být stejně krásná, jako Insta hvězdičky!

U Instáče ještě chvíli zůstaneme, protože lidi na něm mají často pocit, že každý musí být krásný a dokonalý. Pokud nejste podle jejich představ, mají pocit, že získali právo vám mluvit do toho, jak máte vypadat.

(Tady jsem byla přerušena kamarádkou Laduškou a začaly jsme si porovnávat, jaké máme vlasy a nosy).

Zpět k tématu. Další, v čem pochybuju, jestli jsem dost, je škola a práce. Jsem dost dobrá, abych školu dokončila? Co budu v životě dělat? V práci si zas říkám, jestli jsem dost dobrá průvodkyně. Sem tam totiž dělám chyby, někdy menší, jindy větší. V textech moc ne, ale spíše v organizaci prohlídky. Přestože občas na práci nadávám (ale to asi dělá skoro každý, ne?), k „mému“ hradu a zámku mám citový vztah a baví mě si zjišťovat pořád nové a nové informace, které zprostředkovávám návštěvníkům. Stačí to ale? Jsem dost profesionální? Nebo dost neformální?

Jsem dost dobrý člověk? Snažím se pomáhat zvířatům, i dalším lidem, materiálně nebo pomocí lidského přístupu, ale stačí to? Nebo jsem občas dost sobecká? Jsem dost dobrá kamarádka a přítelkyně?

I mě v životě, stejně jako Báru, znejistily hodně věty a pomluvy, které se na mojí osobu snesly.

,,Nejez to, jsi tlustá!“ 

,,Pokud nedostuduješ, nic z tebe nebude!“

,,Běž se namalovat, nemůžeš jít mezi lidi nenamalovaná!“ a další.

Vlivem těchto vět pochybuju, jestli jsem dost. Vlivem sociálních sítí taktéž pochybuju, jestli jsem dost. Nevymyslela jsem žádný projekt, nebo vynález,  který by mohl pomoci lidstvu, jsem proto dost dobrá? Má vůbec cenu si psát blog? A má cenu psát každý den několik článků proto, že mě to baví?

Pochybovat je lidské, ale každý z nás by se měl zamyslet nad tím, jestli jsou pochyby oprávněné, nebo jestli nás pouze znejisťuje okolí. Pro okolí totiž nejspíše nikdy nebudeme dost. Dost hezcí, bohatí, úspěšní, schopní, vstřícní atd. Nemusí nám na tom ale záležet, protože je důležité, jak to cítíme uvnitř sebe.

Děkuji Báře za přínosný článek a myšlenku, pokud vás můžu poprosit, šiřte ji dál :)!

 

 

 

Související články

8 komentářů

  1. Jo, tak toho jestli „jsem dost“ jsem si za celý život užila spoustu a občas ještě užívám. Konkrétně třeba s tím malováním, u některých holek budím pohoršení tím, že vyjdu i nenamalovaná, pak mám zase pocit, že nejsem dost dobrá kvůli svému projevu, vždy se něco najde… nějaké vylepšovací appky na Instagram ani neznám, tak asi proto mi to nesluší tolik jako těm slečnám 😀

    LENN

  2. Skvělý článek se skvělou myšlenkou 🙂 Když o tom tak přemýšlím, mě snad (naštěstí) v tomto smyslu okolí nikdy nepodkopávalo. Sice mi říkali, že jsem ošklivá a dělali naschvály ale toto nikdy. Vlastně o sobě většinou ani nepochybuju. A ani ty by jsi neměla! Jsi krásná ♥

    1. Jste milé, dámy :)! Ne, Kájo, nerýpej se v tom, já jsem si vlivem článku vzpomněla na spoustu takových vět. Naštěstí jsem je vzápětí zase zapomněla 😀 a co se týče mého nosu, než nos, to radši půjdu na operaci s těma výčkama, jelikož mě to vytáčí, ale nevím, oči mi operovali dvakrát a jsem srab.

  3. Výborné téma. Kdo o sobě nepochybuje, nepřemýšlí a nemá dostatek sebereflexe. Každý inteligentní člověk má pochyby. A tvůj nos je perfektní 🙂

  4. Děkuju, že ses tohohle tématu ujala, odkážu na tebe ve svém článku. 🙂 A máš pravdu, sítě jsou kapitola sama o sobě. Často si říkám: Fíha, já vůbec nežiju tak zajímavý a úspěšný život jako ostatní! Jenže pak mi žum připomene, že ti ostatní nikdy nedají na sítě své neúspěchy a nepovedené fotky. Jen proto vypadá jejich život tak dokonale.
    A to, že jsi krásné děvče a šikovná blogerka, to ti asi ani nemusím říkat. 🙂

    1. Děkuji moc za milý komentář! Ano,ano, myslím si, že rádoby dokonalý život na sociální síti má negativní dopad hlavně na děcka v pubertě. Přitom za těmi vystajlovanými fotkami se skrývá kupa smutných příběhů. Instagram je v podstatě velká lež, teda u většiny.
      P.S.Pokud jsou blbě mezery, tak se omlouvám, píšu z mobilu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.