Když prší

Člověk by řekl, že když prší, návštěvníci (pořád mám tendence psát mufloni, ale krotím se), nemají náladu ani chuť mrznout v hradě a tak zůstávají doma. Někdy to tak je, ale není to pravidlem. Pamatuju si, jak jsem před dvěma lety prováděla na Bezdězu a v den prudkého lijáku chodili lidi na hrad, jako by se nechumelilo. Div byl, že zvládli vyjít ten hnusný kopec v mlze, která by se dala krájet. A tak docházelo k situacím, kdy jsem profesionálně a neohroženě vylezla do deště na nádvoří a chtěla ukázat blízký hrad Houska. Pak to vypadalo asi takto: ,,A tady vidíte hrad Housku, údajnou bránu do pekel.“ (chvilka zmateného mžourání návštěvníků do bílé mlhy) ,,Aha, no tak nic, dneska nejde vidět, jdeme dál!“

Když prší, nikomu z nás se provádět nechce, protože zaprvé je zima jak v psírně a za druhé, v hradě bez elektřiny, stejně jako v našem valtickém zámku je špatná viditelnost a návštěvníci se pak vztekají a dožadují se rozsvícení, protože nejde poznat, jestli na obrazu je chlap, nebo žena. Rozsvítit samozřejmě nejde, takže se půlka návštěvníků rozzuří jako býci. Na to odpovídám nevinným úsměvem a předstíraným vztekem na arcivévodu Evžena, který si elektřinu v hradě nepřál zavést. Ono totiž v té tmě vidíte fakt velké vy víte co. Když prší, tak na Bouzově přichází čas na veleoblíbené návštěvnické papuče, ty valtické mají i svou písničku, přesněji řečeno ódu. Na obrázku vypadají mile, ale zkuste si je hodinu a půl luxovat, je to hrozná „zábava“. V papučovém čase dochází na hradě k nechtěným pádům a taky se návštěvníci šourají jako tučňáci. Nikdo neocení, že má možnost nadýchat se typicky středověké atmosféry, ale nezapomenou dodat, že papučemi nám to tady vyleští. Někdy je pak ze vzteku hodí do studny nebo odkopnou na libovolné místo v zámku.

Zkrátka, upršené dny stojí za to!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *