Kouzlo anonymity

Anonymita je kouzelná. Jako fakt hodně kouzelná. Dokáže z uťápnutých šedých myší udělat drbny, nesnášenlivé divnolidi, hatery, vyděrače a další.

Stačí tak málo a člověk se dokáže schovat za směs svých myšlenek, za které se třeba stydí a tak je skryje pod masku anonymity. Anonymitu pochopím, když je opodstatněná. Nepochopím ji ale v případě, že má za úkol pomlouvat hnusným způsobem, ubližovat, zraňovat, urážet nebo napsat něco hnusného jen proto, že je anonymní.

Divím se obzvlášť různým diskuzím. Kde se v nich bere tolik zloby, negace a urážek? Chovali by se takto i lidé ve skutečném životě, mimo internet? Nebo jen kouzlo anonymity způsobuje jejich změnu osobnosti?

Někteří lidi mají zkrátka radost, když napíšou na diskuzní server svůj „velmi duchaplný“ názor a jen čekají, až někdo zareaguje, aby se mohli začít hádat. Jaký může mít takový člověk život? Existuje takový člověk i mimo sociální sítě, nebo je pouze zachycen v síti?

Další, co nepochopím jsou názory na lidi, které známe jen z internetu, televize a dalších masmédií. Proč lidi soudí někoho jen proto, jaký dává status na Facebook nebo jakou postne fotku na Instagram? Tímto pak získají pocit, že o člověku ví takřka všechno a mají právo mu mluvit do vzhledu, vztahů, aktivit…

Představili jste si někdy takového anonyma? Jak vypadal? Byl to někdo uťápnutý, nehezký, znuděný svým vlastním životem, nebo někdo sebevědomý a pozitivní? já si ho představuju jako to první.

Je rozdíl mezi objektivním anonymním názorem, který je napsaný slušně a názorem, který je vulgární a urážlivý. To je fakt velký rozdíl.

Žijeme fakt v divné době.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *