Kultura, která se vyvinula na hrůzostrašném místě, část první

Ať se nám to může zdát nemyslitelné, kultura tvořila podstatnou složku života terezínských vězňů. Pomáhala jim přetrpět chvíle úmorné práce, nedostatku jídla, fyzických i psychických trestů a dalších neblaze proslulých aspektů života v ghettu. Terezín byl pro vytvoření kulturního života velmi úspěšný, protože vězně tvořili jak amatérští, tak profesionální umělci.

Kromě soukromých projevů kultury, ať už ve formě literární nebo výtvarné patřily k umělecké činnosti i aktivity veřejné, ať už ve formě koncertů, nejrůznějších druhů divadelních představení a přednášek. V ghettu se nacházely i knihovny, v kterých byly převážně knihy dovážené vězni. Od roku 1941 se kultuře začalo dařit více, jelikož se umělci setkávali na tzv. Přátelských večerech v odlehlých částech ghetta. První takovýto večer se odehrál 5.prosince 1941. Kultura se začala tvořit už s prvními transporty do Terezína, pomáhala lidem přežít a dodávala lidem naději. Tvořila se ve sklepech, na půdách, v ubikacích vězňů.. Nacisté roku 1942 předali organizaci vnitřního života v ghettu židovské samosprávě, předpokládali totiž, že nikdo z vězňů dlouho nepřežije, proto byla i cenzura děl docela mírná a někteří obyvatelé Terezína toho využili a líčili prostřednictvím svých děl každodenní terezínský život. Nešťastnou součástí tamějšího kulturního života byly transporty vězňů do jiných táborů, tak se třeba stávalo, že hry musely být neustále přeobsazovány. V závěru zmíním, jak nacisté kulturu zneužili.

Kulturní činnost zajišťovalo Oddělení pro organizování volného času, které sdružovalo umělce. Pojďme se podívat, jaká jména jsou s terezínským kulturním životem spjata, stejně jako díla:

Divadlo

Uskutečnění divadelního představení v ghettu bylo velice problematickou záležitostí, přesto to jeho obyvatelé nevzdali, ačkoli výběr dramatických děl vhodných k adaptaci byl pramalý a v přeplněném ghettu chyběl pro divadlo prostor. Hrálo se na půdách, v tělocvičně bývalé školy, ale i na jiných místech. S vybavením divadla to nebylo o nic lepší, herci museli hrát ve velmi skromných podmínkách a celou divadelní scénu si připravit sami. Opona, kulisy, kostýmy, nebo osvětlení se tu objevily jen velmi zřídka, ale škála představení byla různorodá, převážně se hrálo v jazyce českém a německém. Výraznou roli v divadelní tvorbě sehrály kabarety a revue, spojené především s osobou Karla Švenka, amatérského herce, textaře a zpěváka. (1) Divadelní představení se snažily vtáhnout diváka do děje a jednotlivé divadelní profese se rozdělovaly. Recitovala se i poezie, třeba Mácha. Za vrchol zdejší činoherní tvorby se považovala Ženitba od Gogola, kterou nastudoval Gustav Schorsch. (2) Terezín je spojen i s divadlem, které tvořily děti. Ty nastudovaly hru Broučci od Jana Karafiáta a hlavně operu Brundibár, o boji dobra proti zlu.

[2] Gustav Schorsch (1918-1945), mladý český režisér postihnutý židovskými zákazy, díky kterým se nemohl divadelně realizovat. Do Terezína byl transportován v prosinci 1942, zemřel v Osvětimi roku 1944.

[1] Karel Švenk (1917-1945), do Terezína transportován 24.listopadu 1941 z Prahy, v ghettu se intenzivně věnoval divadelní tvorbě, ať už jako režisér, skladatel nebo komik. K jeho hrám patří například  Ať žije život (1943), text hry se ovšem nedochoval. Zahynul v Osvětimi v roce 1944.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *