Kultura, která se vyvinula na hrůzostrašném místě, poslední část

Přednášky tvořily podstatnou část terezínské kultury. Pořádaly je nejrůznější odborníci a vědci, ženy i muži, a škála témat k přednášení byla veliká. Jednotlivé kurzy filozofie, historie, lékařství, přírodních věd a další přitahovaly tisíce lidí napříč všem věkovým kategoriím s touhou po poznání. Jelikož vyučování bylo zakázáno, přednášky tvořily v podstatě jedinou možnost, jak se něco nového dozvědět. Program a téma přednášek se odvíjel od zájmů posluchačů. Stejně jako divadlo, i přednášky se odehrávaly všude, kde si jen lze představit. Problém s nedostatkem místa se projednával každý týden na pracovních schůzích Organizace pro volný čas, nebylo výjimkou, že se přednášky konaly vedle místnosti, kde se loupaly brambory, nebo v budově, kam se nacisté neodvážili vkročit díky výskytu tyfu. Mohli jste se zúčastnit jazykových kurzů, filozofických debat, i kurzů zájmových (kurzy sebeobrany, recitace..)některé přednášky se věnovali češství a české literatuře.

Výtvarné umění

Nemohlo být veřejně vystavováno, odehrávalo se především tajně.  Dvě skupiny, tvorba oficiální a neoficiální.

Oficiální úkolem výtvarníků bylo poskytnout obraz ghetta přetvořeného k libosti nacistů, toho využili nacisté především při zkrášlovací akci před návštěvou delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže 23.června 1944.[1] Neoficiální tvorba vznikala skrytě a umělci v ní zachycovali dění okolo sebe, například odjezdy transportů, přelidnění, nekonečné fronty na jídlo, ale ztvárňovali i sebe navzájem. Oblíbeným žánrem byly portréty, ať už jednotlivců nebo rodin na základě fotografií, a kopie starých německých mistrů. Autoři se snažili zachytit terezínský každodenní život.

K nejvýznamnějším terezínským výtvarníkům pak patřili: Bedřich Fritta, technický kreslíř a grafik, Leo Hass, Otto Ungar nebo Ferdinand Bloch. Za ženy bych si dovolila zmínit ilustrátorku Hildu Zadikovou, která kreslila například květinová zátiší, za děti pak Petra Ginze a jeho kresbu ,,Měsíční krajina“.

[1] Při této akci museli výtvarníci vyrobit nejrůznější plakáty s reklamními slogany nebo vyzdobit některé objekty např.motivy exotických zvířat, jak tomu bylo v případě dětského pavilonu, či  vyrobit suvenýr ve formě kreseb pro upomínkové album Bilder aus Theresienstadt (Terezínské pohledy), které se rozdávalo nacistickým hodnostářům, členům komise a zahraničním návštěvám.

Téma kultury v Terezíně jsem minulý rok napsala jako seminárku, myslím, že ji v plné verzi můžete najít v online archivu MUNI.

Odborná literatura, ze které jsem čerpala:

BLODIG, Vojtěch: Terezín v „konečném řešení židovské otázky“ 1941-1945. Průvodce stálou expozicí Muzea ghetta v Terezíně. Praha: Oswald 2003.

BLODIG, Vojtěch: Malá pevnost Terezín 1940-1945. Průvodce stálou expozicí v Muzeu Malé pevnosti v Terezíně. Praha 2009.

BLODIG, Vojtěch,- KŘÍŽOVÁ Marie Rút,- KOTOUČ Kurt Jiří, PAŘÍK Arno: Kultura proti smrti: [katalog stálých expozic]. 1. vyd. Praha: Oswald 2002. s. 17

CHLÁDKOVÁ, Ludmila: Terezínské ghetto 1944. Praha: Naše vojsko 1991.

KÁRNÁ, Margita ,- KÁRNÝ Miroslav, -ŠORMOVÁ, Eva: Terezínské studie a dokumenty. Praha : Academia 1997.

MAKAROVA, Jelena, – MAKAROV, Sergei, – KUPERMAN Victor: Univerzita přežití : osvětová a kulturní činnost v terezínském ghettu 1941-1945. Praha: G plus G 2002.

VRKOČOVÁ, Jarmila: Hudba terezínského ghetta. Praha: Jazzová sekce. Jazzpetit. 1981.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *