Život a okamžiky

Můj dětský pokoj už neexistuje

Je to tak, před pár dny jsem definitivně uzavřela dětství a zlikvidovala svůj dětský pokoj u mamky. Místo, zaplněné fotkami s kamarády, plakáty s Justinem Bieberem a One Direction (na moji obranu, ty tam už několik let nevisely), ale hlavně místo, kde jsem strávila časy smutné, veselé i šťastné. Proč k tomu došlo?

Jak víte, žiju už nějakou dobu s přítelem a tak k mamce jen dojíždím, přibližně jednou za měsíc. Můj pokoj proto většinu roku zel prázdnotou, věci byly vzorně urovnány ve skříni (což by se v mojí přítomnosti nestalo) a nábytek pokrýval prach. Proto jsme se s mamkou domluvily, že pokoj zlikvidujeme a bude sloužit pro hosty, kteří se rozhodnou u mamky přespat. (K tomuto účelu jim bude sloužit pokoj s luxusním výhledem na přehradu)

A tak jsem dojela z Brna, rozhodnutá vyklidit pokoj jak nejvíce to bude možné. Věci lítaly vzduchem, plnily černé smradlavé (z čeho je jen vyrábí?) pytle a mě sem tam přepadala úzkost. Moje hračky! Moje knihy! Můj prostor!

Povzbuzená heslem, že úklid bytu znamená i úklid v duši, bylo dílo dokonáno. Mrzí mě, že do pytle letěl i můj oblíbený plyšák Plakáček (medvěd ve spacím úboru, který se mnou prožil deset let života a jeho ošuntělost mi nevadila), ale řekla jsem si, že to tak bude lepší. Jeho jméno nebylo totiž náhodné a často zachycoval moje slzy, to znamená, že byl využit ve špatných a smutných událostech. Do pytle mimo jiné letěla i oblíbená mikina, tuším že z Gatu, na které byly nejrůznější monstra. Byla to ta nejpohodlnější mikina na světě, ale s ohledem na věk (chodit s nápisem Monster crew ve 21 letech prostě chceš) nebylo zbytí.

Všechen teď už odpad byl vzorně roztříděn a popsán a v tuto chvíli už se nachází ve sběrném dvoře. Je hrozné, kolik člověk nahromadí věcí během svého života!

Jelikož teď už bydlíme v bytě, snažím se věci hodně třídit a nehromadit. Ale, víte kolik si jen kupuju dekorací, je to hrozně těžké, ale ti andílci a sovičky mě vždycky volají sladkým hláskem “Vem si mě!” a já zkrátka neodolám.

Tak jsem nadobro uzavřela svoje dětství.

Co se při úklidu taky našlo?

Absolventská trička– Ať už ze základky, nebo z turisťáku na střední, ráda bych řekla, že jsem si je uschovala, ale lidi ze základky mě nezajímají a turisťák byl sice legendární, ale tričko bylo docela fuj a tak obojí obohatilo pytel.

Několik výkřiků módy, které moderní dávno nejsou- Jako třeba dlouhá sukně bílé barvy.

Dárek od mého prvního přítele, který jsem nikdy neotevřela– Byl to štrasový náhrdelník, vzala si ho teta, nepohrdám dárky, ale ten kluk si zasloužil, aby náhrdelník zůstal uzavřen.

Činky- Pozůstatek mojí domácí fitness éry (k té bych se měla mimochodem vrátit)

Takhle nějak to vypadalo, moje čiré zoufalství nad loučením se s milovanými věcmi.
Takto to mělo vypadat.

P.S. Některé věci našly nové majitele.

2 thoughts on “Můj dětský pokoj už neexistuje

  1. Absolventská trička mám schovaná už několik let a jsem zvědavá, zda si je nechám. Protože na základku rozhodně ráda nevzpomínám a nosit některá jména na tričku… nevím nevím. Pokoj plný plakátů One Direction jsem měla ještě před třemi lety, ale už tu taky nejsou 😀 děsím se dne, kdy i můj pokoj přestane existovat, ale zase se jednoho dne těším na bydlení s přítelem 🙂

    LENN

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *