Pojednání o spolužácích

V předmětu České ženské hnutí jsme došli k otázce, jak si spousta lidí myslí, že historie je spíše mužský obor, takže ho buďto logicky studují muži, nebo naopak mužatky a feministky, kde je pravda?

(Článek nikoho nechce urazit)

Většina mých spolužaček se nemaluje. Vypadají jako holky, ale zkrátka buď se jim malovat nechce, nebo se pak cítí nesvé a může to mít milion jiných důvodů. Proto se svojí kamarádkou vypadáme na našem oboru skoro jako přírodní úkazy. Ještě teď, když spousta našich kamarádek odešla studovat jiný obor. My dvě se totiž malujeme, a to dost. Schválně se zamyslete nad tím, jak si představujete studentku historie. Ztotožníte se s názorem výše?

Další o čem chci psát je seznamování a trávení času se spolužáky. I po roce se pořád seznamuji s těmi, které jsem doposud znala od vidění. Když už se seznámíme a já vidím, že se ten člověk cítí sám, seznamuju ho pak dále. Na začátku nás bylo 200. Teď je to 90 budoucích historiků, z toho tak 30 znám, hodně jich odešlo.

Co mi na VŠ vadí, je to, že člověk nemá prakticky vůbec čas na konverzaci ve škole. Přiběhne na poslední chvíli a po přednášce si stačí říct 5 slov a pak už zas jde každý svojí cestou. Z těch třiceti lidí se pravidelně stýkám mimo školu se čtyřmi. To pak chodíme nejčastěji do hospody polemizovat nad problémy Východu a Západu (ha ha). Další spolužáky znám jen od vidění, s některými se zdravíme, ale myslím, že vzájemná neznalost jmen je na místě.

Takto jsem to od VŠ očekávala. Když je potřeba, poradíme se, půjčíme si materiály, napíšeme si. Tak si to představuju. Se spolužáky jsem spokojená.

 

 

 

4 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *