Povinností ženy není mít dítě

Pokud nemáte rádi kontroverzní témata, tento článek se vám nebude líbit. Pokud vám kontroverzní témata nevadí, a akceptujete názor druhých, tak směle čtěte dál a v komentářích můžeme rozjet diskuzi.

Dneska chci napsat o tom, že povinností ženy NENÍ zplodit spolu s mužem dítě, pokud si to žena, nebo popřípadě oba partneři nepřejí a dítě nechtějí. Teď nepíšu o tom, že to někdy nejde.

Důvody, které žena může mít k tomu, aby nebyla matkou můžou být různé. Některá se na to nemusí cítit, další se bojí porodu, třetí je kariéristka, čtvrtá si nechce zničit postavu, pátá nesežene toho pravého, a tak dále. Nikdo by ale, podle mého názoru neměl říkat, že nemít dítě je pro ženu divné, dehonestující a že se to nehodí, protože žena dítě prostě mít musí, protože je to tak nastaveno ve společnosti od pradávna a je to zažité.

Já si totiž myslím, že nemusí. Zastávám názor, že je lepší být bezdětná, než špatná matka. Energii, kterou by žena dala do dítěte, může takto dát do jiného úkolu, ať už se jedná o rozjetí slušné kariéry, pomoc druhým, nebo péči o zvířata. Pro některou ženu je být matkou posláním a může to být její životní úkol a úspěch, pro další to tak být nemusí.

Autor fotky z fotobanky VaniaRaposo

Některé ženy taky třeba nechtějí přivést dítě do současného světa, nemusí se jim líbit určité konvence a pravidla ve společnosti, i to může být důvodem , proč dítě nemít. Je to podle mého názoru hodně individuální.

Nevím, proč hlavně starší generace (vlastní zkušenost), zastává názor, že nemít děti je špatné. Ne každá matka svou roli zvládá dobře, což pro dítě není zrovna nejlepší. Když ale my, mladé ženy řekneme, že děti nechceme, často slyšíme věty typu, že z toho vyrosteme, nebo že ty pudy jednou dorazí. Jasně, že se to může stát, ale třeba taky ne, proto by si měli lidé vyslechnout důvody a argumenty každé ženy, která se rozhodne zůstat bezdětná, místo přesvědčování, že jedině dítě je tím největším životním úkolem. Ne pro každého, ne vždy.

Já osobně mám děti ráda, nemám s nimi problém, ale na děti se necítím. Možná je to přechodné, možné trvalé. Miluju kočky, psy a chovám králíka, takže je možné, že místo dětí si pořídím několik psů a koček, kterým, kromě partnera, věnuji všechnu svou lásku a enegii. A nebudu si přitom připadat divně, protože děti budou mít jiní členové rodiny, nebo kamarádi, takže, když bude potřeba, tetička naběhne, pohlídá, a pak zase vrátí. Jak jsem zmínila, třeba se to u mě ještě změní.

Faktem je, že kdyby si každá žena řekla, že dítě nechce, tak lidstvo dlouho nebude, ale pořád je spousta žen, které se vyloženě na děti těší.

Myslím, že představa ženy=matky je ve společnosti hodně zažitá a potrvá dlouho, než se vnímání pozmění.

Nádhled

Pokud máš na téma svůj názor, můžeš mi ho sdělit v komentáři, ráda si počtu :), jen prosím slušně!

P. P. S. Už mě sleduješ na sockách? Třeba na instagramu?

Související články

6 komentářů

  1. Můj taťka se mě vždycky ptá, jestli se dožije vnoučat, a já odpovídám, že o to se musí snažit on. Myslím si totiž, že děti mít budu, ale taťka si dost huntuje zdraví… Ale to jsem odbočila: i když bych sama jednou děti asi chtěla, chápu ženy, které to tak nemají. Podobně jako Marie Veronika moc nevěřím na nějaké „nechci přivést dítě do tohohle světa“ (a já si nemyslím, že svět je nebo bylo temné místo), ale nechápu ty, kdo mají potřebu nám nutit svůj návod na život.

    1. Každý by zkrátka měl žít podle svého :), i když je spousta rádců, kteří prostě ví, jak žít, nebo si to aspoň myslí.

  2. Myslím, že je na každém, aby našel svoje poslání na tomhle světě – a ostatní do toho nemají co kecat. V tomhle tedy naprosto souhlasím., Nicméně některé argumenty, které uvádíš, mi připadají trochu alibistické – hlavně ten, že do současného světa někdo nechce přivést dítě. Svět byl vždycky temné a nehezké místo plné špatnosti a nikdy to nebude lepší. Ale není právě rozhodnutí mít dítě rozhodnutím snažit se ho hníst do alespoň trošičku lepší podoby a přidat do něj kapku lásky?

    1. Samozřejmě máš pravdu, je to alibistické, stejně jako strach z porodu, ale je to bohužel realita. Taky se na to dívám tak, že svět byl vždycky temný, není ta „správná“ doba na zplození dítěte.

  3. Jo!!! Často slýchám, že Eliška je nácvik na dítě. Wtf, proč jako? Proč bych měla na Elišce nacvičovat na dítě? Nacvičuji na ní budoucí chov psů. 😀
    Štve mě „až budeš mít děti“, „pak budeš těhotná“ atd. Já to neplánuju.

    Taky mi vadí „časem si to rozmyslíš“. Jako jo, třeba si to rozmyslím, to se stává. Už jsem pár názorů přehodnotila, každý občas něco přehodnotí. Ale přece někomu neřeknu: „Tobě se takhle písnička nelíbí? Aha, tak počkej pár let a ona se ti líbit začne.“ Stejně nevidím důvod, proč by mi někdo měl říkat, že přehodnotím názor na vlastní dítě. Navíc na sobě sleduju spíš opačný vývoj – zatímco v patnácti jsem se vzorně starala o roční dítě (ačkoliv jsem i tehdy tvrdila, že svoje nechci), momentálně mám k malinkým dětem téměř odpor.
    Kdybych otěhotněla náhodou, tak si dítě nechám. Věřím tomu, že hormony zapracují. Ale jinak…

    Dále mě neskutečně štve, jak si všichni automaticky pojí svatbu s dětmi. Vzali se – musí mít dítě. Nebo: Jsou spolu už pět let – musí mít svatbu a děti. Proč by museli? :-O

    Na druhou stranu… Když se třeba nějaká holka rozhodně „brzo“ pro miminko, je to společností taky špatně přijímáno. Měla by studovat, užívat si, ověřit si, jestli našla toho pravého… Ale proč by nemohla, že…

    Prostě – ať si každý žije, jak chce. Kdo chce děti, ať si pořídí děti, kdo chce cestovat, ať cestuje, kdo chce žít v obklopení koček, ať žije v obklopení koček. Vždyť je to jedno. Aspoň není nuda.

    Omlouvám se za dlouhý a trošku zmatený komentář. :)) Snad se v něm nějak vyznáš.

    1. Kájo, není to vůbec zmatené, zorientovala jsem se 🙂 Plně s tebou souhlasím, u Baxi si to taky lidi myslí, že ji máme místo děcka. A je fakt, že kdokoliv by měl dělat cokoliv, já chci taky psa a kočku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.