Prázdninové odloučení

Letošní léto bude už třetí, kdy odjíždím na skoro celé dva měsíce pryč. Sice po ČR, ale zkrátka doma nebudu.

K tomu patří i prázdninové odloučení od přítele, rodiny a kamarádů. Přítele v době práce vidím třeba jednou za měsíc, a to na pár hodin. Když se mě někdo zeptá, jak to zvládáme, odpovídám, že zvládáme, a to především díky každodennímu kontaktu přes Hangouts, sms, nebo volání. Někdy si píšeme i dopisy. Jasně, bylo by lepší nebýt od sebe, ale přítel mi nikdy nezakazoval dělat, co mě baví, stejně jako já jemu. Akorát, když měl jet na dva měsíce do USA, tak mě to trochu vzalo, nakonec ale neodjel. Takže prostě to léto vždycky nějak přežijeme a o to více se pak na sebe těšíme a vykládáme si zážitky. Tenhle rok bude trochu jiný, protože odjedu z našeho společného bydlení. Jsem zvědavá, jestli to pro mě bude nějaký rozdíl. Mohla bych pracovat někde v Brně, ale je otázkou, jestli by mě to bavilo stejně jako provázení.

Ani s rodinou se vůbec přes léto nevídám. Většinou je taktéž vidím jednou za měsíc, a to ještě bývá tak, že za mnou přijedou a jdou na prohlídku. Takže si toho stejně moc nestihneme říct. I tento rok mají za mnou přijet, tak uvidím. Nevídám ani kamarády, kteří většinou slíbí, jak dorazí na prohlídku, ale stává se to výjimečně. Jsme v kontaktu přes sociální sítě. Kvůli provádění nestihnu skoro nikdy žádný fesťák (až na Hrady.cz), na to už jsem si taky zvykla.

Zatím nejhorší odloučení bylo, když jsem provázela na severu Čech v osmnácti, poprvé od rodiny, kamarádů, přítele, v totálně neznámém prostředí. První dny jsem nesla fakt těžce. Jak jsme se s ostatními průvodci seznámili, už to bylo v pohodě, ale první dny peklo. Myslím, že mě napadlo i odjet domů.

Má to zkrátka svoje výhody i nevýhody.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *