Proč jsem se stala vegetariánem

Každý vegetarián má svůj důvod, proč nejí/nejedl maso. Můj důvod je dost blbý, ale na moji obhajobu, bylo mi tenkrát osm, nebo nějak tak, zkrátka jsem byla malá holka, a maso jsem přestala jíst (co si tak pamatuju) kvůli těmto důvodům: Pohádky Asterixe a Obelixe, které jsem milovala a jejich kuřecí stehýnko, které bylo hnědé a vypadalo sakra dobře, přestože bylo nakreslené a já v dětské nevědomosti (bylo mi hodně málo) jsem myslela, že takto vypadá maso.

Dalším důvodem byla dovolená na Krétě, kde nám k večeři donesli ryby s očima a hlavou. Ty ryby byly už mrtvé a připraveny k snědku, nemusím říkat, jak mě to vyděsilo. Posledním důvodem se stal soucit nad zvířátky, kdy člověk jako predátor pomáhá k likvidaci zvířat tím, že je s prominutím sežere, co pak mají dělat chudáci selátka, telátka nebo kuřátka?

A tak jsem maso jíst přestala, na několik let. Nikdo mě do jezení masa příliš nenutil a když už, tak jsem v tom hrozně frfňala, navalovalo se mi, cítila jsem se provinile, zkrátka vůbec mi to nechutnalo.

Někdy v mých třinácti letech se mamka naštvala a prostě mi přikázala maso sníst. Bojovala jsem se svým obědem spoustu minut, nakonec chtěla sousto vyplivnout, ale protože rodiče byli nekompromisní, musela jsem sedět tak dlouho u stolu, dokud jsem ho nesnědla. Od té doby se maso objevovalo u (téměř) každého rodinného oběda. Ve školní jídelně jsem se mu dále úspěšně vyhýbala. Pořád mi to nechutnalo, ale abych nevyvolávala zbytečné rodinné rozbroje, snažila jsem se maso sníst ( i když, přiznávám, když se nikdo nedíval, občas jsem sousto rozřezala na malinké kousíčky, aby to vypadalo, že jsem toho snědla víc), bohužel mi na to časem přišli a tak jsem měla smůlu.

Já vím, teď si říkáte, že jsem byla pěkná frfňa, co by za to daly děti v Africe (to jsem doma často slýchávala), ale prostě se můj vztah k masu pěkně pokřivil a zhnusilo se mi.

Když už nebylo zbytí, začala jsem ho docela i jíst, maso jím doteď, ale co asi nikdy nedám do pusy je králík (protože to nepřenesu přes srdce) a kapr.

Jak víte, s rodiči už nežiju a tak si většinou vařím sama, pro sebe i pro přítele. Když nemusím, vařím hodně bez masa (tzn. ze zeleniny, tofu atd.), ale už se lepším a sem tam nějaké kuřecí nebo ryba se v našem jídelníčku objeví. Pořád mám ale problém maso nakrájet. Jak vidím krev a některé ty nepěkné kousky, je mi z toho zle, a tak tuhle úlohu kráječe má přítel. Jsem cíťa, já vím, ale lepším se. Pokud si říkáte, že přítele trápím, když vařím výhradně vegetariánsky, tak si to nemyslím. V práci může mít masa kolik chce a doma občas i vaří podle sebe (a dělá to fakt dobře).

Jíst by se mělo všechno, ale s rozumem, nejsem proto vegetariánem v pravém slova smyslu, spíš takovým svátečním.

P.S. Momentálně se za úplného vegetariána nepovažuju.

 

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.