Prokletá láska vedoucí až na samotné dno

Lída Baarová si až do své smrti nesla nálepku nacistické konfidentky, sympatizantky nacionálního socialismu a milenky Josepha Goebbelse.  I po své smrti v Rakousku , dne 26. října 2000, vyvolává její jméno v České republice spoustu vášní a otázek. Jako by jí český národ nikdy neodpustil lásku k věrnému spolupracovníkovi Adolfa Hitlera. Ostatně, žádný novinář, který se s ní setkal si otázku o jejich vztahu nenechal ujít. Baarová už s tím počítala. Do České republiky se vrátila po čtyřiceti dvou letech, po listopadu 1989. Zemi opustila v roce 1948, v době, kdy ji velká část obyvatel nemohla přijít na jméno. V Praze navštívila svou kamarádku a nevlastní matku v jednom Marcelu, a její byt vůbec nechtěla opustit. Do České republiky se poté vrátila ještě dvakrát.

Lída Baarová z literatury, kterou jsem o ní přečetla působí jako velice rozporuplný člověk. Na jedné straně musela být velmi nešťastná z toho, jak její hvězdná kariéra spadla strmě dolů, až na samé dno a také z neustálých otázek týkajících se Goebbelse, na druhé straně vždy, když byl o její osobu vřelý zájem, neskrývala hvězdné manýry, a to až do své smrti.

„Paní Baarová si neuměla sama uvařit, ne že by to tedy neuměla, ale neměla o to zájem. Chovala se jako hvězda. Ona byla skutečně ve své době hvězdou první velikosti, točili se kolem ní různí lidé, stále ji kdekdo ujišťoval o tom, jak je krásná.. Když se dozvěděla o tom, že se možná bude točit filmová verze jejího životního příběhu, říkala:,Taková krásná ženská, jako jsem byla já, to se jen tak nevidí. Nevím, kde budou takovou krásnou ženskou shánět  ..´“ [1]

Svůj život zhodnotila v knize Lída Baarová & Joseph Goebbels takto: „V mém životě byla spíše trpkost a smutek.“ Autor knihy, Stanislav Motl na toto její sdělení podotkl: „Vždyť jste byla krásná a obdivovaná. Měla jste úspěchy, spousta mužů vás milovala…“ a Baarová pokračovala: „No a to je právě to… Co jsem z toho vlastně měla? Byla jsem pošetilá, blbá, slávou opilá a proti své vůli jsem se vlastně nepěkně zapletla do dějin. A za tuhle pošetilost jsem strašně krutě zaplatila.“[2]

Baarová kromě vztahu s Goebbelsem, měla s jeho rodinou společnou další věc, také ona stáhla spolu s ní na samé dno svou rodinu, a díky jejím činům zemřeli blízcí příbuzní, a sice její matka a sestra. Stejně jako Magda Goebbelsová propadla alkoholu, ovšem až ve stáří. O Goebbelsovi pak říkala, že jí zničil život, v myšlenkách se k němu ale často vracela a podle knihy Stanislava Motla o něm vyprávěla své nevlastní matce Marcele Babkové, dokonce měla několik jeho fotografií, stejně jako fotografie jeho dětí.

Ludmila Babková, tehdy už slavná Lída Baarová, se s Josephem Goebbelsem poznala v berlínských ateliérech při natáčení filmu Barkarola. Lída Baarová později uvedla, že ho příliš nezaregistrovala, Goebelsovi se ale zalíbila, stejně jako Hitlerovi, který ji po své návštěvě v ateliérech pozval k sobě na čaj. Celkem, jak uvedla ve výslechu československých vyšetřovatelů po válce, se s ním setkala čtyřikrát. Jestli je to skutečné číslo nejde s jistotou tvrdit, protože některé informace si Baarová nechávala pro sebe, stejně jako si je upravovala.

Jelikož film Barkarola zaznamenal úspěch, Baarová se začala pohybovat v nejvyšších kruzích německé společnosti, tím pádem i ve společnosti okolo Josepha Goebbelse. V době jejich bližšího seznámení na jaře 1936 byl už Goebbels pět let ženatý, a měl tři děti, čtvrté pak na cestě. Baarová byla zase ve vztahu s velmi populárním hercem Gustavem Fröhlichem. Jelikož bydleli od Gobbelse jen kousek, došlo k jejich bližšímu seznámení, Fröhlich si všimnul, jaké má Goebbels v Baarové zalíbení a začal žárlit, Baarová se s Goebbelsem dále sbližovala. Ten ji pozval 10. září 1939 na stranický sjezd NSDAP. Zde, při Goebbelsově projevu se Goebbels dotkne rty svého kapesníku, na znamení, že při řečnění na českou herečku myslí. Baarová byla z Goebbelsova zájmu rozpačitá, tak to alespoň tvrdí v knize Útěky.

Jedním z nejznámějších milníků vztahu Goebbels-Baarová je údajná facka Fröhlicha Goebbelsovi, která se měla odehrát v lednu 1937. Podle Baarové se celá situace ale odehrála jinak, došlo jen ke slovní potyčce ze strany Fröhlicha, nikoli k facce. Po tomto incidentu vztah s Fröhlichem víceméně ukončila.

Baarové se dále daří v herecké kariéře, filmy a divadlo ji vynáší dost peněz a po pracovní stránce si nemůže stěžovat. V soukromí však prožívá vztah s Goebbelsem, který, po zjištění nevěry nabere nový směr. Jak jsem vyčetla z knihy Lída Baarová & Joseph Goebbels od Stanislava Motla, herečka, stejně jako Goebbelsova žena řekly, že bývaly dobré přítelkyně, patrně do doby, než Baarová začala mít s ministrem propagandy vztah. O něm se Goebbelsová dozvěděla díky státnímu tajemníkovi Goebbelse, Karlu Hankovi, který Goebbelsovu ženu miloval.

 Roku 1937 Goebbels začal uvažovat o rozvodu se svou ženou. ,,Ta údajně žádost o rozvod podá 14.8.1938“[3]Hitler ovšem o rozvodu předního Německého páru nechtěl slyšet a oba hlavní aktéry donutil podepsat vzájemnou dohodu. „Lída Baarová většinou připustila, že se do ní „příšerně, příšerně zamiloval“, nicméně, z její strany, jak zdůrazňovala, to prý opravdová láska nebyla. Kromě toho si často odporovala, a přicházela s různými verzemi tohoto vtahu.“[4] V roce 1938 se stala jeho oficiální milenkou, přestože mu prý podle knihy Stanislava Motla připomínala, že má rodinu a děti. Goebbels se s Magdou kvůli Baarové často hádal. Baarovou začalo sledovat gestapo a odposlouchávat její hovory. Na Goebbelsovo telefonické vyzvání, aby se  osobně setkala kvůli jejich vztahu s Magdou Goebbelsovou Baarová přistupuje. Goebbelsová jí údajně řekne, že se s jejím mužem nemusí rozcházet, ale nesmí s ním mít dítě. Když je manželství Goebbelsových na spadnutí, o celé záležitosti se dozví Hitler, který rozhodne, že žádný krach v manželství se konat nebude. Goebbelsovi zakázal další kontakt s Baarovou a na důraz svých slov pak naoko šťastnou rodinu nechal vyfotografovat. Baarové pak zprostředkovaně vzkázal, že se má stáhnout minimálně na rok do ústraní.

Pro Baarovou začne peklo, a to v roce 1939. Goebbelse pak zahlédne ještě minimálně dvakrát. Poprvé při tzv. Winterhilfe, kdy němečtí herci vybírali od obyvatel peníze. Této akce se zúčastnili i přední nacisté, a Goebbels Baarovou v přestrojení pozná. Baarová je dále sledována gestapem, které jí údajně nedovolí z Německa odejít. Nakonec uteče, za pomoci svého filmového agenta Joži Fischera, který ji v noci převeze v autě až ke státním hranicím. Jak uvádí Stanislav Motl ve své knize, tento útěk Baarové z Německa vyvolává příliš mnoho otazníků. Jako argument pak předkládá fakt, že je téměř nemožné, aby gestapo o útěku nevědělo. Dále se na veřejnost dostává informace, že Baarová dostala 24 hodin na to, aby opustila německé území. Baarová v okupované republice dostane jen pár rolí, jezdí s divadlem. Praha ji přivítá chladně, hodně lidí se jí začalo stranit, lidé jí vyčítali vztah s Goebbelsem. Na otázku Ljuby Hermanové, další české herečky, proč si Baarová nenašla Čecha prý odpověděla: „Když já tady nemůžu najít nikoho, kdo by byl krásnej jako Fröhlich a chytrej jako Goebbels.“[5]

Vztah s Goebbelsem se jí ale krutě vymstil. Ačkoli Goebbels navštívil v říjnu 1940 Prahu a  barrandovské ateliéry, Baarová se s ním setkat nemohla a po celou jeho návštěvu musela být mimo hlavní město. Magda Goebbelsová se postarala, aby Baarová nemohla pořádně hrát, novou naději přinesla až nabídka z Itálie v roce 1942, kam Baarová odcestovala natáčet. Na premiéře svého filmu La Fornarina uviděla Goebbelse, nicméně dělal, že ji nepoznal, tehdy se viděli naposled.  Ani v Itálii ale neměla klid, lidé z okolí Goebbelse a jeho ženy byli všude, stejně jako druhá světová válka, a tak se roku 1944 vrátila Baarová do Prahy. V hlavním městě se jí ale opět nedařilo natáčet, hlavně německé filmy, s českými to bylo lepší, ale hvězdná kariéra byla pryč, po válce se počítalo, že záběry, ve kterých vystupovala budou vystřiženy a přeobsazeny. Herci na konci války museli navíc nastoupit do výroby. Rodina Baarové dostala strach, jak se jim lidé budou po válce mstít za jejich příbuzenství s milenkou nacisty, a tak se Baarová rozhodla utéct ke konci dubna 1945 do Německa. Z obletované herecké hvězdy se stal uprchlík. Skončila v mnichovském vězení, kde strávila dva týdny, po celou dobu tohoto „pobytu“ nevěděla pravý důvod. Poté byla převezena do psychiatrické léčebny. Ani tady nevěděla pravý důvod svého pobytu.  Baarová se  totiž dostala na seznam válečných zločinců, a byla převezena zpět do Československa dne 23. září 1945, kde putovala opět do vězení , v Bartolomějské ulici, tam na ni čekaly výslechy, nejistota a strach. Je otázkou, co by s Baarovou bylo, kdyby neskončila ve vězení. Lidé totiž pořádali na některé herce „hony“, při kterých je například bili. Později byly ustanoveny tribunály, které soudily ty, kteří unikli Lidovému soudu. Hrozné chvíle ale měly teprve přijít.

Ludmila Babková, matka Baarové zemřela při výslechu v Bartolomějské ulici na infarkt. Baarová byla obviněna z velezrady. Její sestra, Zorka Janů, která byla citlivé povahy spáchala 24. 3. 1946 sebevraždu skokem z rodinné vily, důvodem bylo mimo jiné i to, že kolegové z divadla se obrátili proti ní, a vyhodili ji z divadla, kvůli  Baarové. V době, kdy ještě žila Zorka Janů  byla Karlu Babkovi, otci Baarové, amputována noha, do které dostal zánět. V nemocnici ležet nemohl, protože se snažil zachránit Lídu Baarovou, obcházel úřady, sháněl právníky… Z vězení byla Baarová propuštěna po šestnácti měsících na Štědrý den roku 1946. „ Veřejný žalobce u Mimořádného lidového soudu v Praze konstatoval: „ Nebylo tedy prokázané, že se obviněná dopustila udavačství, ani že podporovala nacismus spoluprací s gestapem nebo SD.

Její styky s Goebbelsem a Hitlerem nespadají do doby zvýšeného ohrožení republiky..“[6]

Trestní řízení proti její osobě bylo zastaveno 12.1.1948. Stejně jako Goebbels, i Baarová stáhla s sebou na dno celou rodinu, ale přežila. V roce 1947 se provdala za Jana Kopeckého, loutkaře a synovce poválečného ministra techniky, společně pak objížděli vesnice, kde hráli loutkové divadlo. Nenávist k Baarové mezi českými umělci a českým lidem trvala dále, a tak i toto hraní měla po čase zakázáno. V únoru 1948, po komunistickém převratu se manželé pokusili o přechod hranic do Rakouska. Zadrželi je ale sověti a skončili ve vězení. Z vězení se dostala díky úplatnému úředníkovi, kdy Kopecký, který se z něj dostal dříve, musel prodat její kožich. Útěk do Rakouska zopakovali, a tentokrát úspěšně, z Baarové se ale zase stal uprchlík. Rozhodli se odjet do Argentiny, na to ale potřebovali spoustu peněz, a tak Baarová pracovala mimo jiné i jako barmanka. Z Argentiny se po čase vrátila sama zpět do Rakouska. Po rozvodu s Kopeckým se vdala po čase podruhé, v roce 1969, tentokrát za lékaře Kurta Lundwalla, manželství to bylo velmi šťastné, až do Lundwallovi smrti v roce 1972. Na svého otce Baarová nezapomněla, a tak, když ho úřady vystěhovaly do pohraničí, posílala mu pod cizím jménem různorodé balíky, její otec zemřel roku 1965, s nevlastní matkou se poté stýkala až do své smrti, v závěti ale vše odkázala Petru S., svému poslednímu nápadníkovi. Na Marcelu Babkovou, která pro její rodinu obětovala svou hereckou kariéru si ani nevzpomněla.

Konec života Baarové je smutný. Za největší chybu považovala, že nepřijala nabídku filmovat v Americe. Často propadá depresím, které tiší alkoholem. Její nevlastní matka Marcela se o ni nadále stará, přestože Baarová žije v Salcburku a Marcela Babková v Praze. V roce 1998 je Baarová zbavena svéprávnosti. Umírá 26.října 2000. Na pohřbu, který se koná v Praze se neobjeví až na Svatopluka Beneše, Otakara Vávry a Olega Reifa, nikdo z oficiálních představitelů české kultury. Jako by Češi ani po její smrti nezapomněli na vše, z čeho byla Baarová nařčena.

 


[1]  MOTL, STANISLAV: Lída Baarová & Joseph Goebbels. Prokletá láska české herečky a ďáblova náměstka. EMINENT, Praha 2009, s. 229.

[2] MOTL, STANISLAV: Lída Baarová & Joseph Goebbels. Prokletá láska české herečky a ďáblova náměstka. EMINENT, Praha 2009, s. 230.

[3] MOTL, STANISLAV: Lída Baarová & Joseph Goebbels. Prokletá láska české herečky a ďáblova náměstka. EMINENT, Praha 2009, s.98.

[4]  Tamtéž, s. 76.                                                                                                     

[5]  Tamtéž, s. 112.

[6]  Tamtéž, s. 198.

Kromě knihy Stanislava Motla doporučuju i film Lída Baarová od Renče, ale jen pro uvedení do problematiky.

Související články

2 komentáře

    1. Děkuju, já bych se právě té historii chtěla věnovat více, ale nemám na to moc čas, ale zkusím se zlepšit :). Jinak k Baarové, mně to přijde fakt zajímavé téma 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.