První tipy k průvodcovství (náslechy a první prohlídka)

Náslechy

aneb Ta nut(d)ná část

Než se člověk vrhne do víru provázení, určitě doporučuju projít si několikrát po sobě náslechy, nejlépe pokaždé od jiného průvodce. Text k provádění je sice fajn, ale pokud jedete do úplně neznámého prostředí (jako já, vždycky jsem tak jela), těžko si představíte konkrétní místnost (můžou pomoci fotky z Googlu, ale většinou na nich není zachycený celý objekt), takže určitě náslechy pro seznámení se s trasou jsou fajn, člověk se trochu uklidní, seznámí se s prostředím daného objektu a může odposlouchat nejčastější dotazy návštěvníků a odpovědí průvodců. Dále doporučuju si na náslechy vyhradit nejlépe den, dva před nástupem do práce, ať jsou získané informace ještě čerstvé, a taky by bylo fajn domluvit se s průvodcem, u kterého na náslechu jste, aby vám přenechal aspoň kousíček prohlídky (stačí jedna, dvě místnosti), aby si člověk zvykl na desítky očí, co vás sledují a taky se vypořádal s trémou, když jste na náslechu, vždycky vám druhý průvodce pomůže, pokud jste z textu zmatení, jak lesní včela, a pokud to není úplný debil, který vás v tom nechá vykoupat. Taky se ptejte zkušenějších, na sebemenší blbost (i typu, proč je tam ta díra), protože lidí se ptají absolutně na všechno.

První prohlídka

aneb To, na co bychom nejradši zapomněli

Tak a je to tady, vaše úplně první prohlídka, den D. Myslím, že valná většina z průvodců na svoji první prohlídku vzpomíná nerada, nejlíp vůbec, protože je to prostě často katastrofa, ale nebojte se, je to zcela normální. Moje první prohlídka se nijak pojmu katastrofa nevyhnula. K mé smůle na ni přišlo asi padesát lidí, přestože jsem hrad prošla s kastelánem, a s ostatními průvodci při náslechu najednou jsem měla temno, jako bych si nic nezapamatovala. Sledovalo mě padesát párů očí, ve mně převládla panika a nejradši bych tam návštěvníky nechala, zdrhla a už se nikdy nevrátila. Místo toho jsem stála jako tvrdé Y, snažila se vzpomenout, pořád se nic nedělo, chtělo se mi brečet, omluvila jsem se, a místo toho, abych suverénně dovykládala oblíbenou historku o studni, tak jsem hledala v papírech příslušný text, po kterém jsem doufala minimálně v osvícení mého ztemnělého mozku. Nakonec jsem se po nekonečně mnoha minutách nahodila zpátky a mohlo se pokračovat, vím, že na mě jeden pán ukazoval palec nahoru, ale víc si z první prohlídky díky bohu nepamatuju. Jak už zmínila, je to hrůza jak pro průvodce, tak pro návštěvníky. Doporučuju na první prohlídky mít s sebou v ruce průvodcovský text, aby vaše ponížení trvalo jen chvíli. Poznámka: Fakt se neciťte špatně, že to byla hrůza, je to normální.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *