Stěhování od rodičů

Dneska bych chtěla napsat o prvním stěhování od rodičů. Stěhovala jsem se ve dvaceti letech. Tak nějak to vyšlo na dobu, kdy jsem odešla na výšku, a už dopředu jsem věděla, že chci bydlet s přítelem. Po 2,5 měsících k tomu došlo. Ze dne na den jsem nám našla byt, na který jsme se šli podívat hned další den, a za pár dní jsme se stěhovali.

V bytě byla jen kuchyňská linka, a obývací stěna. Takže naše první kroky vedly samozřejmě do Ikey, kde jsme nakoupili potřebný nábytek. Ještě pár dní předtím jsem do Ikey zajela s kamarádkou, a koupila obraz, nádobí, a peřiny, které jsem stejně musela vyměnit, protože byly moc velké.

Samotné stěhování bylo dost náročné. Protože bydlíme daleko od rodin, pomoc mi nabídly dvě moje kamarádky. Nakonec jsme využili jen jednu, a ta s námi natahala velkou část věcí z koleje na byt. Celé vystěhování z koleje bylo hrozně rychlé. Fakt jsem odpočítávala minuty do doby, než odtamtud vypadnu, a největší fail byl, že moje spolubydla se stěhovala ten samý den. Odpoledne jsme dostali předaný byt a až do večera se nezastavili. Protože nemáme v Brně auto, celé stěhování proběhlo pomocí šalin a busů. I matrace jsme tahali v šalině v půl desáté v noci z Ikey.

Prvních několik nocí jsme spali na igelitu a matracích. Nábytek nám po několika dnech přivezli z Ikey, a můj šikovný přítel, který nám už v bytě spravil kde co, jinak bychom se nedoplatili, všechno sám smontoval. Celý jeden den jsem byt uklízela po předchozích nájemnících, ale za pár dní, už s nábytkem jsem věděla, že společné bydlení byl dobrý krok. Člověk by s tím neměl moc čekat, buď to funguje, nebo ne, a není moc lepších způsobů, jak to zjistit. I u nás to někdy skřípe, jako všude, navíc jsme se museli a stále musíme v některých věcech sladit, každý má z domu jinou výchovu. Ze začátku byl docela nezvyk prát si sám, vařit skoro každý den atd., ale teď už to dělám automaticky a vím, že když holt nemám moc času, tak se z toho nezblázním a to neumyté nádobí počká (platí i pro případ, kdy jsem líná jako prase).

Nicméně určitě nelituju, rodiče jezdíme navštěvovat, ale už jsme i finančně skoro soběstační, a tak to má být.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *