„Ty poslyš, co ty jako s tou historií budeš dělat?“

(Článek obsahuje hodně nadsázky, jen na vlastní nebezpečí!)

Když někomu ve svém okolí oznámím, že studuju historii, vyvolám následující reakce: 

První skupina lidí začne zděšeně lapat po dechu.

Druhá si začne klepat na čelo.

Třetí mi doporučí, ať už začnu rozesílat životopis do všech fast foodů v okolí bydliště. „Dáte si do hamburgeru okurku?“

Čtvrtá mi lítostivě stiskne rameno ve stylu „to zas bude dobrý“.

A pátá si myslí, že veškerý čas trávím v archivu, popřípadě v knihovně a za svitu skomírající svíce, luštím staré listiny.

Takovéto reakce, teda budí můj hlad po vzdělání, a honba za titulem. Že budu ráda, pokud to dotáhnu na Bc. mi bylo jasné už v prvním semestru. Ono se to řekne lehce, historie, co se tam tak můžete učit? Jenže, realita je tvrdá.

 

Hned v prvním semestru přijde skutečná lahůdka, kterou jsou PVH, pomocné vědy historické, a před vystrašené prváčky, nelítostný doktor (jako akademický titul), mrskne kopie středověkých listin, napsaných třeba v kurentu. V tu chvíli pochopíte, že jste přesně tam, ano tam. V učebně zavládne zděšení a jen pár vyvolených listinu rozluští. Takoví jedinci jsou potom považováni za nejlepší kamarády, hlavně o zkouškovém.

PVH ale není jediná těžká zkouška oboru. Následují další lahůdky. Jako třeba předmět, který vymýtil přebytečné spolužáky hned na počátku studia, další od vstupu do druhého semestru odradil. (Nechci jmenovat, nechť, ať jeho sílu zkusí každý sám).

Následně vám řeknou, že vlastně spousta z toho, co jste se na základní nebo střední škole učili v dějepise, se dá učit jinak, lépe. Že třeba ten Zikmund, Liška ryšavá, možná nebyl až takový záporák.

A taky musíte číst, hodně číst. Některé knihy byly považovány za skutečně hodnotná díla, v období tvrdého komunistického režimu, jenže, lepší nikdo dosud nenapsal, a mnohdy je to jediný způsob, jak se k potřebným informacím dostat. No, co vám mám povídat, je to zajímavý obor, i když, někdy s ním dost bojuju, protože jsem od něj čekala cosi jiného (moje chyba, ale jak to moje čerstvě odmaturované a vystresované já, mohlo tušit?).

Teď už se ale dostáváme k tomu, co následuje za údivem, jakou „blbost“ to teda studuju a ještě na filozofické fakultě! Přijde totiž pěkná podpásovka: ,,A co ty jako budeš s tou historií dělat?“

Zahnaná do kouta se snažím vymyslet nějakou chytrou odpověď. „Když vydržím až do večera  magistra a udělám ho, můžu být učitelka.“ (Ne, že bych o to stála, jsem z učitelské rodiny a moje kamarádka, která má do magisterských státnic rok, zjistila, že zkrotit zvěř, nazvanou žáci, není vůbec jednoduché).

„Aha, a jinak?“

„Jinak můžu pracovat třeba v muzeu, archivu…“ (vzpomínám na celou tu škálu širokého uplatnění, která je napsaná v propozicích oboru)=> vážně tam je toho dost vypsáno, a teď bez nadsázky, myslím to upřímně.

To už mého tazatele trochu uspokojí, ale přece jen jde vidět stále povytažené obočí. Přesně to vidím, už si představuje, jak mu místo okurky strkám do hamburgeru rajče, a to on nerad! Jedna kolegyně (jako ve škole) říkala, že člověk z přírodovědecké fakulty, jí řekl, že až dostuduje, bude tak zoufalá, že začne vykonávat jedno z nejstarších řemesel. A takový obor prosím studuju. Jenže, mně dějepis vážně bavil, stejně jako knihy, obrazy a další umělecká díla, takže, kde mě zaměstnáte?

Vím, že studium takovýchto humanitně zaměřených oborů, není vůbec jednoduché, následně s uplatněním, (pokud teda překonáte všechny překážky ve studiu), a proto jsem si tento rok dala přihlášku na něco více praktického, a na jeden obor už mě vzali. (Zatím neprozradím). Taky jsem si proto udělala průvodcovskou zkoušku. 

Třeba budu tak ultra slavná blogerka, že zanedlouho mi někdo nabídne, ať o sobě napíšu knížku, a vy to budete tak kupovat, že mi to zajistí růžovou budoucnoust.

Musím jít tomu štěstí přece nějak naproti!

Mám před sebou dva semestry, než se doplazím (snad) pro titul bakalář, a tím se nejspíše odplazím z akademické půdy navždy. Téma bakářky mám už schválené, a mého vedoucího považuju, za jednoho z nejlepších učitelů na škole. Teď mám motivaci to dokončit, teď nebo nikdy!

Upozornění: Článek nemá nikoho urazit, už vůbec ne prodavače ve fast foodech nebo vykonavatelky nejstaršího řemesla. Je to psáno s velkou nadsázkou, ale tak, aby to vycházelo z reality.

 

Nádhled

 

Související články

7 komentářů

  1. Jojo, nás bohemisty pronásledují podobné otázky, případně lidi rovnou vypálí slavné: „Čeština? Tak to budeš učit, ne?“ a jsou v šoku, když opáčím, že to ani omylem. Ale víš co? Podle mě vysoká není o tom, aby člověka připravila na nějaké konkrétní zaměstnání (pokud nechceš být právník nebo doktor). Je o tom, aby ses dozvěděla co nejvíc o tom, co tě zajímá. A co z tebe bude pak, to je tvoje (moje, každého) věc. 🙂

  2. Mně i s médii často někdo podsouvá, že je to pseudo škola a že technické obory jsou mnohem důležitější. Myslím, že pokud budeš šikovná, tak se určitě uchytíš na nějakém dobrém místě. 🙂 Typické předsudky no.

    LENN

    1. Máš pravdu, klasické předsudky. To tak mezi lidma z technických, přírodovědeckých versus filozofických a humanitních oborů, bývá.

      A za předchozí komentář taky díky 🙂

  3. Historie je úžasná a fascinující, pravdou ale bohužel je, že dobře se v oboru uplatnit a zároveň neživořit se asi poštěstí málokomu. Ne že by se pro vystudovaného historika nenašla práce, ale bude za mzdu, při které bude mít co dělat, aby měl kde bydlet a přežil do další výplaty, o založení a uživení rodiny raději ani nemluvě. Je to cesta pro opravdové srdcaře, kteří jsou připraveni tomu mnohé obětovat. O historii se zajímám od dětství, je mým hlavním koníčkem od kterého se odvíjejí všechny ostatní, před lety jsem si podal přihlášku na historii na FF UK, udělal poměrně těžké dvoukolové příjímačky, ale nakonec tam po dlouhém váhání nešel. Zvítězil rozum, nebo možná spíše ekonomická vypočítavost a šel jsem pracovat do násobně lépe placeného oboru. Ne že by mě to občas nezamrzelo, ale asi jsem udělal dobře. Ale třeba jednou, až děti vyrostou a budu si moct dovolit pracovat méně než 40 hodin týdně, tak to třeba ještě doženu 🙂

    V každém případě přeji, ať se podaří úspěšně dostudovat a naleznout práci, která bude naplňující i slušně placená! 😉

    P.S. uplatnění jen za pultem ve fast-foodu bych se nebál, pokud člověk vystuduje vysokou školu, umí se vyjadřovat, psát, pracovat s informacemi a dává k tomu i nějaký cizí jazyk, má při současné situaci na pracovním trhu na daleko lepší a lépe placenou práci, i když třeba nebude v oboru, který studoval.

  4. Nevzdávej to! Lidi dělají humanitním studentům hrozná pekla, ale nemá to žádné opodstatnění. Nezaměstnanost humanitních absolventů z kvalitních univerzit je malá, velmi malá – protože mohou dělat prakticky cokoli. Jsme flexibilní, zdatní v komunikaci, vycepovaní co do kritického myšlení a porozumění textu, jsme pracovní síla tekuté budoucnosti. Když jsem před půl rokem hledala práci, našla jsem bez větších problémů, a to jsem moc nevěděla, co vlastně hledám. Nenech se zastrašit pohrdlivými pohledy ani diktátem toho, co je „praktické“. Dobré vzdělání budeš uplatňovat každý den 24 hodin (no, dobře, ve spánku asi ne). Stojí to za to!

    1. Nee, já to momentálně nevzdávám, urvala jsem toho suprového vedoucího bakalářky, to je můj hnací motor :), ale odešlo nás ze školy hrozně moc, několik desítek. Jasně, já pořád věřím, že i ti humanitní lidi se uchytí, že je to o lidských schopnostech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.