Upřímně o kamarádství a kamarádech

V tomto článku se zaměřím na sebe a na svoje kamarády, bude to trochu delší.

Hned na úvod chci podotknout, že nemám problém navázat kontakt s někým novým. Seznamuju se rychle, o to rychleji pak ale tato „nová známost“ vyprší. Znám lidi troufnu si říct napříč celou republikou, z toho mám ale kamarády (nechci psát „opravdové“ nebo skutečné) v Praze (2), Frýdku-Místku (cca okolo 5), Brně (1-2).

Stýkám se se spoustou lidí, bavím se se spoustou lidí, ale život mě naučil (teď to zní jako patetický kec) nevěřit skoro nikomu a nebrat kamarádství tak vážně. Hodně lidí mě využilo a já jsem byla naivka, protože jsem se využít nechala. Ať už kvůli prospěchu ve škole nebo mojí rodině či kvůli mým dalším kontaktům.

Co fakt nesnáším je, když mě domnělí kamarádi začnou ignorovat. Nejdříve si přestaneme psát, pak nastane ignorace, kdy neodpisují na zprávy,  následuje ticho po pěšině a ignorace otázek typu kdy se sejdeme. Údajná „kamarádka“ mi to udělala nedávno, protože okolo sebe nikoho v novém městě neměla. Vzala jsem ji pod ochranné křídlo, jelikož jsem maminkovský typ a docela hodně jsme se stýkaly. Pak ale přešla na novou školu, našla si nové kamarády a zjistila, že mě už nepotřebuje. Neviděly jsme se skoro půl roku a je to výše zmíněný případ procesu ukončení kamarádství.

Myslím si o sobě, že jsem dobrá kamarádka. Když poznám, že mi člověk za to stojí, obětuju kamarádství hodně. V poslední době jsem na kamarády kašlala. Můžou za to psychické problémy, kdy jsem prostě nechtěla s nikým mluvit, nikoho vidět. Teď už se to lepší, pomalu ale jistě. Vlivem přestěhování se tolik nestýkám hlavně s jednou kamarádkou z F-M, se kterou jsme společně proseděly celou střední. To mě nehorázně mrzí. Kamarády z F-M už skoro nevídám a tady v Brně se stýkám docela se spolužáky, ale víte, jak to chodí na VŠ. Člověk přiběhne, pozdraví se, prohodí pár vět a zase běží, po škole se vídáme jen málo. Zatím jsem si v Brně nevypěstovala pevný kamarádský vztah, který by byl bez much. Je to i tím a to se přiznám, že nestíhám se pořád s někým stýkat, někdy chci být i sama a nebo trávit čas s přítelem. Hodně často se ale nechám kamarádsky využít. To mě naučilo lidem skoro nic neříkat, nebo říkat jen část věci. Některé kamarádské vztahy beru už hodně povrchně, protože mě tak naučily. Ono poznat pravého a falešného kamaráda jde někdy těžce. Můžu vám říct, že jsem na sebe naštvaná, že jsem se nechala zase využít, tou kamarádkou, co nikoho v novém městě neměla. Tušila jsem jaká je, ale říkala jsem si, že když spolu trávíme tolik času, tak to bude „napořád.“ Hm, tak nic no.

Nebudu jmenovat svoje úžasné kamarády, ti praví to ví, ty další neřeším. Děkuji těm, co mě využili, protože mě děláte silnější a díky vám si dávám pozor na to, komu věřit ;).

6 Comments

  1. Já jsem špatná kamarádka, podle všeho. Asi to bude tím, že v současnosti je mým nejlepším kamarádem tak nějak můj přítel, možná moje rodina. A vystačím si sama. Takže na „kamarády“ asi trochu kašlu. Je to ode mě vůči nim hnusné, na druhou stranu.. já to jinak neumím, abych se nezbláznila.

    • Teri

      V pohodě,já momentálně taky nedosahuju na kamarádku roku,spíš čekám,kdo mě zas jen využije.Je to smutné,ale pravdive.Pokud nejsou mezery,tak píšu na mobilu, zrovna mrznu a čekám na šalinu. Jedu na výlet 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *