Víra v sebe sama

Věřit si málo nebo hodně? A kde je míra zdravého sebevědomí? Tak tuhle otázku si pokládám. Když jsem totiž postla na fb stránku Hodnocení blogů článek, slečna mi ho okomentovala slovy, že si málo věřím a říká mi to více lidí. Proč to tak je?

Ve společnosti velké skupinky lidí se cítím být sebevědomá, středem pozornosti. Navenek si ten pocit užívám, jinak bych nemohla vykonávat ani svou práci, kterou je provázení, uvnitř o sobě někdy dost pochybuju. Jak budu vypadat, když si dám hodně výraznou rtěnku? Jsem hrozně tlustá a k tomu nenažrané prase. Co si lidi pomyslí, když si nestihnu umýt vlasy a půjdu za mastňáka? Můžu s tímhle beďatem vůbec ven?

Abych se cítila líp, neustále na sobě dělám úpravy. A tak střídavě hubnu a tloustnu (to druhé je ta špatná úprava), chodím na nehty, na obočí, na barvení vlasů a nebojím se vyniknout venku v květinových kalhotech v záplavě legín a riflí. Taky se dost maluju. Přesto mám dny, kdy si říkám, že jsem nemastná neslaná tuctovka.

V jiných dnech si zase věřím, to, když se cítím v make upu nebo oblečení dobře. To pak na lidi můžu působit namyšleně. To mi ostatně řekla kamarádka Ladušenka na jedno z mých YT videí: ,,Terezko, v tom videu se mi vůbec nelibíš. Působíš hrozně namyšleně, ve skutečnosti ale taková nejsi ani trochu.“

Co já na to? Ve videích se cítím hodně nesvá. Ještě jsem se nenašla. Sympatičtější je mi blog, kde se můžu schovat za písmenka a nikdo nebude řešit, jak fyzicky vypadám, že jedno obočí mám jiné než druhé, opakuju slova, atd. Videa mě baví, ale nedokážu v nich být svá, třeba se to ještě změní. Na videa se můžeš kouknout tady.

Za velkým egem se někdy můžou skrývat vnitřní nejistoty. Člověk může chtít přesvědčit ostatní, že on je ten, kdi nechce působit divně a tak se bude radši tvářit hrozně „free“.

Když vylezete z komfortní osobní zóny do světa blogování a youtubování (hnusné slovo), najednou jste vidět. Čím víc povědomí o vás stoupá, tím více se začnou lidi starat o váš život. I o věci, do kterých jim nic není. Vystoupit z této zóny chce odvahu, já doteď nevím, jestli ji mám, ale chci, aby moji čtenáři a sledující nehledali jen chyby, kterých máme každý milion. Vím, že někdy nevypadám 100% reprezentativně, ale přesto video natočím, protože co budu mít z natáčení, když se mi jindy nebude chtít točit?

Zdravé sebevědomí je podle mě takové, kdy se cítíte spokojeně sám se sebou, stojíte si za svým názorem, který propagujete a nerozhodí vás neobjektivní kritika na vaši osobu. Dokážete se nad to povznést. Cesta k selflove je těžká a trnitá.

A protože blogovací pravidlo je nepsat nad 500 slov, tak končím s úvahou. Jen chci dodat, že ne vždycky, když vypadáte nad věcí, se tak i vnitřně cítíte.

Jak to máte vy? Jste pořád sebevědomí a nad věcí?

P.S. Upravila jsem design, aby mě více reprezentoval.

One Comment

  1. Milan

    Prozradím Vám tajemství: Vaše děti Vás budou vždy milovat a obdivovat. Teda vyjma kraťoučkého období puberty, samozřejmě. Před nimi si nebudete muset na nic hrát, jejich soudu se nebudete muset nikdy obávat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *