Výhoda toho být no name

K napsání tohle článku mě inspirovala knížka Kraď jako umělec. Jaké jsou teda podle mě výhody toho zůstat no name, bez většího počtu sledovatelů/fanoušků?

  1. Svoboda- Člověk píše jen, když se mu chce a o čem chce. Nikdo ho nenutí vydat článek přesně ve středu v pět hodin, protože většinou publikuje ve středu v pět hodin.
  2. Aspoň částečné udržení si soukromí- Nikdo nebude řešit, proč jste se zrovna rozešli, nebo proč máte blbou náladu.
  3. Sepětí se sledovateli- Ze svého okruhu věrných čtenářů si můžete vybudovat internetovou rodinku.
  4. Sledují vás jen ti, co o to stojí- Nepřitáhnete s sebou řady lidí, co jen rýpou a hledají chyby.
  5. Nikdo o vás nenapíše nic hnusného, nebo něco hnusného nenapíše přímo vám, protože zkrátka nikoho nezajímáte, jste jen jeden z tisíce.
  6. Můžete se vyjádřit k čemukoli bez toho, abyste z toho měli výdělek (myslím tím nucenou propagaci za peníze).
  7. Děláte to pro radost, ne pro sledovatele, nebo peníze.

 

Chvíli jsem uvažovala, že z blogu smažu svoji fotku a Instagram. Pak jsem si ale řekla, proč bych to dělala? Blogů jsou tisíce, a pochybuju,že někdo bude zrovna řešit mě, nebo moje názory. Píšu jen pro radost, nic z toho neočekávám, píšu  protože chci. Až mě to zase přestane bavit, což je hodně pravděpodobné, tak blog smažu. Tohle není moje první vystupování na internetu. Už jednou jsem blog měla, za deset let je na něm návštěvnost přes 56 tisíc lidí, a taky jsem doteď publikovala na ebookeater.cz svoje tvůrčí písanky. Tam si je přečetlo přes tři tisíce lidí. Nestojím o to, dostat se na pozici Youtuberů, fotit se se všema a rozdávat autogramy. Jen chci psát, proto má určitou výhodu zůstat no name.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *