22 faktů o mně, které ještě možná nevíte

Kdo vlastně jsem? Těžká otázka, ale spousta možných odpovědí. Minulý týden jsem oslavila narozeniny a tak mě napadlo sepsat 22 faktů o mně, které možná ještě (ne)víte:

  1. Čím jsem starší, rozumím si s menším počtem lidí a nesnažím se to změnit.
  2. Mám jen pár skutečných kamarádů, za které bych dala ruku do ohně.
  3. Moje nejstarší kamarádství trvá 11 let a kousek.
  4. Mezi kamarády jsem známá jako „mamka“ a „těžká řešitelka“. Proč? Protože se o ně starám s mateřskou láskou a příliš věci řeším, což je můj velký problém.
  5. Vystřídala jsem několik základek a šestkrát se stěhovala.
  6. Mám ráda věci ve stylu mořských pannen, jednorožců, plameňáků a sov.
  7. Považuju se za kreativní duši, ale mám velký problém svoje kreativní nápady zrealizovat.
  8. Moje dětská sbírka obsahovala několik předmětů s Hello Kitty, zahrnovalo to i vymytý kelímek od jogurtu.
  9. Zajímám se o moderní dějiny a málem ze mě mohla být historička.
  10. Titanic je nejen můj oblíbený film, ale i předmět dlouhodobého zájmu, kdy jsem přečetla několik desítek konspirací, knih, viděla snad všechny dokumenty, i navštívila stejnojmennou výstavu.
  11. Provázím čtyři roky.
  12. Miluju kočky a v budoucnu si chci nějakou pořídit.
  13. Mám dlouholetý vztah.
  14. Od dětství „sedím na několika židlích“, a tak jsem zkoušela být mažoretka, disco tanečnice, členka dramatického a výtvarného kroužku, hráčka na klavír, spisovatelka, či kreslířka. Pořád si hledám „to svoje“.
  15. Obklopuje mě hodně uměleckých duší, i když je cíleně nevyhledávám.
  16. Knihovna je mým dalším domovem.
  17. Ráda poslouchám Eda Sheerana, Amy Winehouse, Lanu Del Rey, Adele, či Imagine Dragons.
  18. Jsem docela workoholik. Konec pracovní doby zdaleka neznamená, že „vypnu“.
  19. Vždycky jsem si myslela, že tíhnu spíše k městu, ale zjišťuju, že mám ráda klid a přírodu všude kolem.
  20. Nosila jsem několik let brýle a mám dvakrát operované oko.
  21. Ráda se angažuju v charitativních projektech a když můžu, pomůžu.
  22. Až skončím školu, bude ze mě studovaná knihovnice.

Související články

6 komentářů

  1. Jak tak koukám, něco máme společného. Také mám jen pár opravdových kamarádů, za které bych dal ruku do ohně. Mě ani nijak neláká mít hafo kamarádů a přitom s nimi mít společného tak málo. A povídat si s nimi jen když něco potřebují? Ne, díky.

    Už na základce se nás ptali, čím chceme být. Tehdy jsem na tuto otázku nedokázal na 100% odpovědět a nedokáži na ni zcela odpovědět ani dnes. Tehdy jsem si naivně myslel, že postupem času najdu odpověď na tuto otázku. Pravdou je, že pořád nevím, čím chci být, a co vlastně chci dělat. Takže se 14. bodem se shodneme taky.

    Bod 21. – zanedlouho u nás ve městě propukne charitativní bazárek, ve kterým budu pomáhat. Není to první ani poslední taková akce. Jsem rád, že mohu pomáhat a přispívat lidem, kteří to potřebují.

    1. Super, díky za komentář, Marki 🙂 S tím, že „nevím, co chci být“, bojuju pořád,ale teď jsem změnila školu a pomalu se profiluju na určitou skupinu povolání.

  2. Taky jsem měla (vlastně je to celkem nedávno :D) ráda mořské panny. Někdy v patnácti jsem nadšeně koukala na H2O: Just add water (jo, v angličtině, byla to záminka, proč zhlédnout všechny série za jeden den :D) a pak jsem byla smutná, že sama ploutev asi nikdy mít nebudu. Vodu mám moc ráda. 😀

    Měj se pěkně. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.