Jedno cinknutí jaro nedělá

Když neznámý člověk napíše na Facebook znamená to, že jsme kamarádi?

O existenci Facebooku jsem se dozvěděla někdy na základce, tuším, že to bylo v sedmé třídě, do té doby mezi námi frčelo libko, ICQ, Alik.cz nebo Xchat*. Pokud jste mladší ročník, tak ne, nebylo to za doby kamenné, nýbrž pár lez zpět (#90s kid).

*Jestli vás to zajímá, tak o existenci internetu vím asi od roku 2003.

Já, do té doby, Facebookem nepolíbená,jsem se k němu připojila jako poslední z posledních v deváté třídě, a bylo to pro mě, jako bych se ocitla v Říši divů.

Zdárně se zorientovat mi trvalo nějakou dobu, a tyto chvíle vystihují statusy o každé kravině, nekonečné série selfíček a seznam přátel dlouhý jako toaletní papír.


Licence obrázku CC0, zdroj Pixabay.com

S délkou seznamu přátel souvisí to, že mít jich 200 bylo hrozně cool, ale ne tak cool, jako mít „přátel“ tisíc. No a, že nevíte kdo se skrývá pod číslem 960 ve vašem seznamu? Bylo to vlastně jako teď, kdy se někteří honí za followery na Instagramu.

Naštěstí se mi vrátil rozum a soudnost a všichni, co žádní přátelé nebyli, letěli z mého Facebooku.V současnosti je můj „přátelský list“ poměrně krátký, ale vůbec mi to nevadí, protože v něm mám jen lidi, které opravdu znám a pohybují se v mém životě. Nezastávám názor, že člověka můžete primárně poznat díky sociálním sítím, že pomocí jednoho „cink“ se z vás stanou BFF. Nechci dát nikdy přednost internetové komunikaci před tou skutečnou, a když někoho poznám na síti, tak ho chci poznat i v reálu. Nezastávám ani názor, že člověka znám díky jeho internetové prezentaci. Jedno „cink“ jaro nedělá, aspoň u mě ne.  

V současnosti se mi občas zdá, že lidi vnímají komunikaci přes mobil na stejné úrovni jako tu bez mobilu. Hodně lidí ji dokonce upřednosnuje, já teda ne a rezolutně odmítám sedět na síti, abych se s někým mohla bavit. Pak by to taky mohlo dopadnout tak, že když se mobil vybije, komunikace zmizí.

Zdroj obou obrázků Pixabay.com. Náhled má licenci CC0.

 

You may also like

4 komentáře

  1. Taky jsem toho názoru. Svých přátel mám na Facebooku méně než 100 a je mi úplně jedno, jak to může v cizích očích vypadat. Počet lidí, se kterými se opravdu píšu a v reálu bavím nepřesahuje ani číslo 10. Pokud jde o mé Facebookové začátky – na tuto sociální síť jsem přišel asi v roce 2010. Tehdy jsem si, jakožto malé naivní a realitou neodpaněný škrvně, založil profil, abych si mohl popovídat s jednou představitelkou seriálové postavy. Jooo, jak blbej jsem byl. Tehdy jsem byl v kontaktu s nějakým fake účtem. 😀 a k tomu ještě neznalost anglického jazyka. 😀 😀
    Svou Facebookovou minulost, tedy svůj první profil, jsem smazal přesně na své 18. narozeniny, protože jsem chtěl začít s čistým štítem a hned po té jsem si založil nový profil, u kterého si dávám velmi dobrý pozor, co na svůj profil sdílím, a co všechno je veřejné.

  2. Vážně existují lidé, kteří vnímají zprostředkovanou komunikaci na stejné úrovni jako tu nezprostředkovanou? To je tak strašně smutné! Ještě štěstí, že tak nerada chatuju, takže je asi jen tak nepotkám 😀

    1. Jo, vážně 🙁 Jinak, já taky zrovna chatování nemusím, a co mě štve ještě více, je to, že když jsem s někým venku, tak sjíždí Instagram..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.