Nerušit, pracuju

Lidi se podle mě dělí na dva tábory: První tábor jsou ti, kteří dokážou pracovat, tvořit a učit se v jakýchkoliv podmínkách a je úplně jedno, jestli jedou v přeplněné tramvaji plné hluku nebo se učí na koleji v pokoji se spolubydlícími. Mají velkou výhodu.

No a pak jsem tu já a myslím, že nejsem sama, kdo při práci či učení se potřebuje absolutní klid. A když myslím absolutní, tak to znamená ticho jako v hrobě, jinak bych totiž nic neudělala. Nemůžu mít ani puštěnou hudbu, či televizi, protože po pár minutách mi mozek „vypne“ a soustředí se na všechno možné, jen ne na to, na co se soustředit má a potom už neudělám absolutně nic.

Sešit „unicorn“ je od Barbry Binks.

Nejlépe se mi pracuje a učí, když jsem sama doma, v takové chvíli toho udělám nejvíce. Nejhorší je to pro mě mezi lidmi a fakt nesnáším rozdělanou práci, když něco dělám, musím to dokončit, protože jinak mě to brzdí v další činnosti, proto někdy u práce/školy sedím docela dlouho, na druhou stranu pak mám klid.

Stejně to mám i se čtením, i když tady jsem se už naučila nevnímat hluk v tramvaji. A jak to máte vy? Učíte se při poslechu hudby?

P.S. Nádhled jsem udělala v Canvě.


Související články

2 komentáře

  1. U mě je to jak kdy… Občas se dokážu na práci soustředit při poslechu hudby a jindy zase ne, nicméně většinou na to práci a studium musím mít klid. Nesmí být kolem mě nic, co mě může rozptylovat. I poslech televize mě rozptyluje od psaní tohoto komentáře. 😀

    Pokud jde o čtení, vůbec nechápu lidi, jak si můžou číst třeba v tramvaji nebo v metru, když je tam takový dav, hluk a ještě ten větřík.

    1. Úplně tomu rozumím 🙂 Markii, pokud chceš zůstat v kontaktu, napiš mi buď tady do komentářů a přidám si tě na Fb nebo mi napiš na mail a dám ti svůj FB :), už nemám Instagram.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.