Sdílíme, až „přesdílíme“

Spousta z nás má sociální síť, někdo jich má dokonce víc, další má profil na každé z nich. Na sociálních sítích sdílíme, co se nám za uplynulý den stalo, fotky z cest, rodinné chvíle, zamilované chvíle a někteří z nás postují každou minutu svého života, prostřednictvím například Instastories.

 

Sociální sítě jsou formou naší sebeprezentace, ale občas mám pocit, že na to lidi zapomínají a sdílí i to, co má zůstat skryto. Jak říká Austin Kleon: ,,Když si něčím nejsi jistý, odlož to na 24 hodin a zamysli se, jestli by to mohla číst tvoje matka a tvůj šéf. Pak to buď smaž nebo vydej.“ (Ukaž, co děláš, 2014, Austin Kleon.) Jenže, přijde mi, že hodně lidí to prostě vydá a nepřemýšlí (taky mám občas takové tendence). Přijde mi, že tak moc sdílíme, až „přesdílíme“.

Pokud máte až příliš kreativní hlavu, jako já, napadnou vás kolikrát šílené věci, o kterých máte dojem, že by je měl vědět každý, protože svět si prostě takovou myšlenku zaslouží. A tak kolikrát sepíšu něco, s čím později nejsem spokojená, i já se učím pouze sdílet a ne „přesdílet.“

Naučila jsem se, že na sociální sítě nemám dávat fotky s přítelem, jelikož si to nepřeje, nepíšu o intimnostech, skoro nepíšu o našem vztahu. Když jdeme na výlet, nevytahuju každou sekundu mobil, abych později mohla obohatit svůj Instagram feed, fotím, to jo, ale v rámci možností. Když někam jdu, nenatáčím každou minutu, abych ukázala, jak pestrý mám život, pořád se ale učím se všemi těmi sociálními sítěmi pracovat, a nejsympatičtější mi je kupodivu Twitter, který mi z počátku nesedl. Protože Twitter je ráj blogerů a intelektuálů a nikdo tam neřeší, jakým způsobem si vyfiltruje fotku, aby se mu sladila s feedem. Jak už jsem ale zmínila, i já mám co zlepšovat.

 

Myslím si, že není důležité natáčet každou sekundu našeho života. Představte si, že jedete po měsíci k babičce a dáte jí to vědět prostřednictvím storíčka: ,,@babizhor, dneska přijedu, upeč prosím bábovku!“ Mně to přijde zkrátka zvláštní. Nemusí přece každý vědět, s kým se stýkám a co dělám, no ne?

Co podle mě na sociální síť nepatří (můžete mít jiný názor) jsou #aftersexselfie, #beforesexselfie (existuje to?), popisy intimností všeho druhu (instastory o tom, jak jste si užili sex, třeba), zmínky o lidech, kteří nechtějí být zmíněni, přehnané detaily ze soukromého života, nenávistné komentáře na fotky ras a etnik, a taky třeba týrání zvířat za účelem toho, být borec (i když tady kolikrát to video zvířátko zachrání).

P.S. Týraní zvířat obecně je nejodpornější věc na světě a já sama jsem podepsala petici na pořádné potrestání jednoho pachatele.

S čím nesouhlasím, že na sociální síť a obecně do společnosti nepatří, ale podle mě patří, je cudný sex starých lidí, jak to bylo zmíněno ve filmu Bába z ledu. Po té několika minutové scéně, kdy spolu „babi“ a „děda“ spí, se strhla lavina kritiky (a podle reakcí lidí i lavina asexuálů). Proč by to nemělo patřit do filmu? Je to úplně obyčejná věc! Stejně tak podle mě patří na sítě homosexuálové, transgenders (jak jinak se o nich dozvědět, fandim jim a tolerovat je), obecně prospěšné rady do života (kdo je psycholog, psychiatr..) a příspěvky s hlubší myšlenkou.

Snažím se proto svůj internetový prostor zaplnit i něčím smysluplným, přestože někteří z vás s mými příspěvky nesouhlasí. Nemusíte s nimi souhlasit, ale prosím, respektujte je. Kdyby všechny blogy na světě byly stejné, nikoho by nebavily, no ne?

Abych to nějak uzavřela, bylo by fajn, kdybychom se všichni teď zamysleli nad tím, kdy sdílíme a kdy už jsou naše příspěvky na sociálních sítích za hranou a poučili se z toho. Pomůckou nám může být výše zmíněný citát Austina Kleona.

Fotky jídel na Insta dávám taky, ale něco tam musím mít, no ne?

P.S. Článek je trochu delší, většinou se snažím zkracovat, ale zase, když mám co psát, proč ubrat? Kdo chce, čte, kdo nechce, může jít o blog dál.

Nádhled

 

Související články

3 komentáře

  1. Taky nesouhlasím se sdílením všeho možného, nedávno jsem takhle natrefila na jednoho blogera, který sepisoval seznam věcí, které ho štvou na jeho přítelkyni a popisoval tam i dost intimní věci, co spolu dělají při sexu apod. a cítila jsem se trapně už při čtení toho. Takové věci podle mě na internet nepatří a být jeho přítelkyní, asi bych mu to dlouho neodpustila. Soukromí je od toho, že to nemusí vidět každý a nechápu, že někteří ty hranice nemají. Raději sdílím málo, ale jen to, za co se nemusím stydět 🙂 A na lidi, kteří mají problém s tvým blogem, se vykašli, beztak jsou to jen trollové, kteří se nudí a nevědí, co se sebou 😀

    LENN

Napsat komentář: Lenn Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.