Socka v reálu a pokračování kultovní knihy

Opět jsem podlehla reklamě, ale hlavně krásnému grafickému zpracování, a koupila si knihu Surinam, kterou jsem pro osobní potřebu otitulovala jako „socku v reálu“, jelikož se jedná o knihu sepsanou lidmi, kteří figurují na Twitteru. V knize se rozepíšou více, než je klasických 280 znaků, a každý z nich představí střípky ze života formou krátkého textu.

Pár autorů na TW mám oblíbených, proto mě potěšilo, že někteří z nich se na knize taktéž podíleli. Co musím vyzdvihnout je krásné grafické zpracování, to se mi líbí moc, jinak mě ale kniha příliš neoslovila, přestože jsem se na ni moc těšila. 

Surinam je zkrátka oddechovka, dobrá třeba do vlaku, či do čekárny u doktora, čekala jsem ale přece jenom trochu víc, tak třeba příště.

Druhou knihou, o které si myslím, že by stála za bližší představení, je „pokračování“ kultovního My děti ze stanice ZOO, které jsem dočetla včera. Toto pokračování se jmenuje „Můj druhý život“.

Myslím, že každý z nás se, třeba i ve škole, s touto knihou setkal, nebo o ní alespoň slyšel. „Pokračování“ je staré pár let, a Christiane F. popisuje, jak prožívala a prožívá svůj další život s nálepkou „dítěte ze stanice ZOO“. Popisuje svůj zdravotní stav, rodinné okamžiky, lásku, i uměleckou kariéru.

Námět knihy je skvělým nápadem, protože „My děti..“, není mrtvé čtení, přesto i v tomto případě jsem byla trochu zklamaná, jelikož mi hlavně vadil styl, jakým to bylo sepsáno. Na druhou stranu mě zajímal další osud této ženy, protože „My děti..“ může vyvolat představu happy endu. 

V tomto článku jsem vám teda představila dvě knihy, které mě příliš neoslovily, i tak si ale myslím, že si najdou svoje čtenáře a byla by škoda na ně neupozornit 🙂

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.